Vánoční společenstvo fazole aneb další prahavický slet

I letos jsme se hrdinně vydaly na epickou výpravu vstříc Mordoru jménem předvánoční Praha. A co víc, ve zdraví jsme přežily!

Jestli jsem se v posledním roce něco naučila, tak to, že na delších cestách už bez místenek ani ránu. A stejně se pořád najdou tací dobrodruzi, kteří si myslí, že když pojedou o adventním víkendu rychlíkem do Prahy jen tak na blind, nebudou mít problém se sehnáním místa ... a pak se ještě diví. Na mé místence tentokrát kupodivu nikdo neseděl, jen mi ji bába zabarikádovala kufrem a obsadila kabelčičkou. A to je další věc, kterou razím už od táborových dob - každý by s sebou měl mít takové zavazadlo, které si je sám schopen unést/odtáhnout/zvednout/whatever. Nicméně, seděla jsem, a to je hlavní.

Do Prahy jsem dorazila kupodivu včas, tradičně před Tigerem jsme se sešly se zbytkem wiček a v poměrně nepříjemném větru a následně i dešti jsme se probojovaly davy mířícími na Václavák a zakotvily v našem domovském CrossCafé. Kde pořád mají ten skvělý dýňový dort. *-* Takže doprovod k lattéčku byl jasný, Vánoce neVánoce. Vyměnily jsme si obsahy tašek neboli dárky, s Gabčou jsme od Lucky a Hany zase vyfasovaly ochutnávku cukroví (už teď se těším zítra na snídani) a když se do nás začal dávat hlad, vydaly jsme se do blízkého Loving Hut, než přijde ten hlavní nápor.

Jenže náš milý Loving Hut otevíral až ve dvanáct, takže nám zbývala ještě půlhodina. :'D Decentně jsme si tedy prošly trhy na Míráků a když znovu začalo (teď už) chcát, zachránila nás Teta (drogerie, samozřejmě). Je to zvláštní, uvědomit si, že před rokem jsem v něm byla úplně poprvé, když je to vlastně jedna z našich sletových tradic. :3 A ani tentokrát nezklamal, svou prověřenou klasikou (čili závitek, karbanátek, nudle, zelí s mrkví a ta strašně dobrá řepa) jsem se opět nacpala až k naprosté spokojenosti (a když na to teď vzpomínám, začínám mít hlad, ach).

Aby nám trochu vytrávilo, vydaly jsme se hledat Bontonland, u kterého jsem byla přesvědčená, že je kousek pod Mírákem, a který byl ve skutečnosti Comics-Point ... ale prolezly jsme i ten, v závěsu s Candy Store. Potom jsme se rozhodly zase na chvíli složit kosti, tentokrát v Costě (neboli v podniku Billyho Costy, pokud jste četli nebo aktuálně koukáte na His Dark Materials). Těch dvou slečen, co tam chudinky kmitaly v té nikdy nekončící frontě jediné, očividně už fakt mlely z posledního a ještě musely řešit snad taky nikdy nekončící problémy cizinců, kteří pomalu ani neví, co si objednávají, a pak pyskují (a je jich tam ještě pomalu celá skřetí horda -_-), mi je líto ještě teď. Ale oříškovo-čokoládové latté je dobré (pokud je tedy z normálního mléka, se sójovým fakt nope), i když dojde šlehačka. Nebo nádobí. Navíc komplet za nasbírané body na kartičce, takže si vlastně vůbec nemám na co stěžovat.

Jelikož Lucka se už dostatečně předem rozhodla, že neodjede bez trdelníku, vydaly jsme se ještě na trhy na Tylově náměstí (které jsme vloni objevily vlastně úplnou náhodou), kde to jednak bylo celkově takové milejší, a taky tam nechtěli za trdelník sedmdesát korun (ale na Míráku to lidé očividně kupují i za tuhle nekřesťanskou cenu, nechápu, když je to jenom takový kousek od sebe). V rychlosti jsme ještě prolezly DM, a pak už byl čas vydat se pomalu směr hlavák, ještě se mrknout do Luxoru (ti plyšoví ptáčci vydávající zcela realistické zvuky byli něco tak božího ♥.♥), a pak už hurá do rychlíku a domů, opět do větru a deště.

~ Loving Hut nikdy zdokumentovat nestihnu, protože to vždycky nějak rychle záhadně zmizí, nechápu proč, ehm

A ještě trocha zčořené nebramborové dokumentace

Dárková fotka z Crossca, na které to vypadá, že je toho ještě víc než ve skutečnosti

Asi nejvtipnější fotka poslední doby, pořád mě rozesmívá :D

Počasí nám tentokrát skutečně moc nepřálo a místo prosince jsme měly spíš takový studený začátek března. I tak ale ten celkový pocit vánoční byl víc než dost, a celkově to bylo hrozně fajn. Ostatně, jako asi všechny naše společné slety. :3 A i když mě teď začíná bolet úplně všechno (taška dárků se pronese, a ne že ne), až se zítra ráno zakousnu do prvního kousku cukroví, bude to adventní neděle, jak má být.