Dušičkové šedivo

Už třetí den je tu inverze taková, že slunko vůbec nevylezlo a celodenní šero se mění akorát a noční tmou. Když je do toho člověk ještě nachcípaný, tak je to kombinace vskutku ideální ... opravdu obdivuji severské národy, že jsou schopny v tom vydržet takovou dobu. :'D Ale zase se v tom moc dobře kouká na Scary Stories to Tell in the Dark, to zas jo.

Nevím, jestli jsem si to přivezla už z helouvínského sletu nebo jestli to umocnilo i to, že jsem se prakticky celé sváteční pondělí nezastavila. Ve středu už do mě na němčině Radka začala lít průduškový čaj a cpát sušenou kustovnici a ve čtvrtek jsem přemýšlela, že se vyprdnu i na ten Hocus Pocus a půjdu si lehnout ... což je na halloweenský večer poněkud nemilé. Polohluchá, s hlavou jak těsně před výbuchem a nosem ohoblovaným skoro do živa, neschopná rozlišit většinu chutí a vůní ... nádhera, tohle mi opravdu hrozně moc chybělo, obzvlášť takhle před narozeninami. :/

Je to celé nějaké tak trochu prokleté. Dneska je to navíc přesně rok od loňského totálního zvratu, a to člověku taky úplně na náladě nepřidá - jinými slovy, nejradši bych si lehla a spala do doby, než mi zase bude dobře.

Aspoň mám dýňový koláč (a podotýkám, že fakt hrozně moc dobrý dýňový koláč). S dýňovým koláčem je všechno tak nějak lepší.