Sakuřino doupě

První advent klepe na dveře, a jelikož první advent kromě začátku toho nejhezčí doby z celého roku znamená Weihnachtsmarkt v malebné vesničce jménem Geising nacházející se prakticky hned za hranicemi, i letos jsme se ho rozhodli strávit tady, alespoň na pár hodin. :3

Jelikož nám slet původně plánovaný na začátek září nevyšel, naplánovaly jsme nový na úplně nejzazší termín před začátkem adventu, s tím, že třeba bude už i ten sníh. Nakonec sice nebyl a hlavně v sobotu počasí připomínalo spíš konec února, ale i tak jsem se nakonec vrátila s ještě vánočnějším pocitem, než jaký jsem už měla. :3

Tenhle týden byl poněkud raf a taf (a vlastně ještě pořád je), tak se alespoň pokochejte asi nejepičtější součástí narozeninovo-vánočního dárku, který jsem včera obdržela od Simči ... a pozor, junikorn Káďa pochází až z Budapešti. :D

Letos je ten (před)vánoční feel nějak obzvlášť silný. A na ty, kteří mi budou tvrdit, že néééé, že je ještě moc brzy, zvysoka kašlu. Když mám chuť se na první dva díly Sám doma chuť podívat na začátku listopadu, tak se na ně taky podívám. I kdybyste se stavěli na hlavu a odstrkávali se ušima. Kromě toho, dýně dneska po čtrnácti dnech slavně doputovala do bioodpadu, protože už začínala hrát všemi barvami a měnit skupenství na tekuté ... Critmis is coming (a svatý Martin tiež). Nejvýstižnější  (©  Cliopadra ) Oslavila jsem devětadvacetiny, tak, jak jen je může oslavit člověk ve finální fázi nachlazení. Ale měla jsem domácí dýňový koláč, který se tentokrát obzvlášť povedl, a aby to bylo extra fancy, zabodla jsem si do něj i svíčku (vůbec jsem netušila, že tu dortové svíčky máme, a přitom je ta krabička už takový relikt, ještě československý, za dvě koruny padesát). Nepotrpím si na falešná přání od milionu lidí, se kterými se buď už nebavím nebo třeba ani vůbec neznám, ale to, že ...

Už třetí den je tu inverze taková, že slunko vůbec nevylezlo a celodenní šero se mění akorát a noční tmou. Když je do toho člověk ještě nachcípaný, tak je to kombinace vskutku ideální ... opravdu obdivuji severské národy, že jsou schopny v tom vydržet takovou dobu. :'D Ale zase se v tom moc dobře kouká na Scary Stories to Tell in the Dark, to zas jo. Nevím, jestli jsem si to přivezla už z helouvínského sletu nebo jestli to umocnilo i to, že jsem se prakticky celé sváteční pondělí nezastavila. Ve středu už do mě na němčině Radka začala lít průduškový čaj a cpát sušenou kustovnici a ve čtvrtek jsem přemýšlela, že se vyprdnu i na ten Hocus Pocus a půjdu si lehnout ... což je na halloweenský večer poněkud nemilé. Polohluchá, s hlavou jak těsně před výbuchem a nosem ohoblovaným skoro do živa, neschopná rozlišit většinu chutí a vůní ... nádhera, tohle mi opravdu hrozně moc chybělo, obzvlášť takhle před narozeninami. :/ Je to celé nějaké tak trochu prokleté. Dneska je to navíc přesně rok ...

Neodolala jsem ... a dobře jsem udělala, protože jednak se z ní stala limitka (a tím pádem podražila) a jednak naprosto božsky voní ♥