Pýrské helouvínění vol. 2

Rok se sešel s rokem a už podruhé jsem si poslední říjnový víkend vyhradila nikoliv na AkiCon, nýbrž na Placatozemské helouvínění. A i letos jsem přesvědčena o tom, že jsem udělala dobře (ok, trošičku mě mrzí akorát všechny ty Good Omens cosplaye ^^"). 🎃

Jelikož v sobotu jako na potvoru akorát de facto začínaly podzimní prázdniny, už první vlak byl narvaný jak v indické špičce, a aby toho nebylo málo, dvakrát mě takoví fakt nesympatičtí Němci vyhnali z expresních rezervací (už jsem se někdy zmínila, že nesnáším expresní rezervace?) a ještě jim to přišlo hrozně funny, že tam jak ta kráva dávám kufr nahoru dolů. Třetí pokus o sezení už díkybohu vyšel a i když měl rychlík deset minut zpoždění, nebylo to díkybohu nic hektického (jen mi tak trochu tekly kytky, které jsem vezla Haně, a kromě fleku na kalhotách mi tak trochu zmáchaly jeden roh dárku pro Lucku :'D). Už s Gabčou jsem v dalším spoji bohužel celou cestu prostály v uličce, ale vykompenzovalo se to tím, že čugála historicky po roce jela včas (a taky byla narvaná až po střechu, nevídaný jev). U Hany na nás čekal hrozně dobrý oběd v podobě zapečené zeleniny a potom se čilovalo, nejdřív u Hany s kafem, čipsy a Lucčinými sušenkami s kokainem (prý došel cukr) a potom u Lucky s čajem a Enigmou (Poltřík je asi fakt Vampurr, protože vždycky čekal na pozvání, než k nám přišel).

Následovala krátká procházka s Krombí ve voňavém spadaném listí (a lese plném bedel, protože už to prý nikdo nesbírá, všichni jsou přejedení) a poměrně dost velkém vedru, které nebylo moc spookovací, ale což, a pak už poslední dodělávky a přípravy na večerní pardubický Mask Walk. Letos to sice většina z nás pojala takovým low cost stylem (až tak low cost, že mě to moje přejetí někdy v průběhu beze slova opustilo, tak jsem aspoň vrčela), ale myslím si, že výsledek byl nakonec víc než funny. :D

Smrtka na dovolené, Sarah Sandersonová, přejetá liška a duch kovboje

Někdy před pátou jsme se tedy naskládaly do auta a vyrazily do Pardubic, nejdřív klasicky do CrossCafé na posilněnou. Jelikož bylo fakt hodně teplo, nakonec jsem skončila s ledovým Baileys Latté (aniž bych si já debil uvědomila, že po tom mi bude ještě větší) a dýňovým dortem se slaným karamelem, který byl doslova a do písmene nebeský. *-* A i když se letos pochodu neúčastnilo tolik lidí (mám pocit, že propagace letos nějak trochu zaostala), bylo to i tak hrozně fajn a byly jsme dostkrát žádány o fotku. ^^ Jen jsme zjistily, že lidé opět nepoznají zvířátka ("Kočička!") a evidentě neznají Hocus Pocus ("Princezna!")

"A proti čemu protestujete?" - náhodný kolemjdoucí dědek venčící psa

Asi jsme fakt vypadali trochu jako sekta. :D Ale partička Korejců byla strašně nadšená a fotila se s každým druhým, klasika.

"Dělejte, já už se dýl smát nevydržim." - Joker

Domů jsme dorazily někdy kolem osmé (poslední úsek cesty, kdy se je kolem silnice prakticky jenom les a jediné světlo široko daleko je z auta, v úplné tmě tak strašně moc připomíná Supernatural, že jenom čekáte, kdy vám v autorádiu začne hrát House of Rising Sun a u krajnice se najednou objeví duch), daly si kolečko v koupelně a pak už hezky v pyžamech povečeřely kromě švédského stolu japonskou dýňovou specialitu z kuji misek a čilovaly se šípkovým vínem (které chutná jako studený svařák), kečupovými Pombäry a naším blbým humorem, který asi ostatní nechápou, ale co. Letos nám to vydrželo až někdy do jedenácti, pak jsme odpadly do stvořeného spacího hnízda.

Asi nikdy si už nebudu připadat víc než jako v Good Omens, než když mě v neděli ráno vzbudilo, že do mě něco šťouchá, a on to byl velký plyšový had. :'D Vlivem změny času jsme procitly už někdy kolem čtvrt na sedm, kdy byla venku nádherná hustá mlha. Po snídani v podobě jägerčína a jablečných muffinů se k nám připojila Lucka. Chvíli se čilovalo v teple kamen, pak se šlo v tom ještě vlhkém a voňavém vzduchu hromadně se vyvenčit a před obědem v podobě nom nom spooky těstovin se přesunulo k Lucce do vyhelouvíněné kobky vonící po jablku se skořicí. Tentokrát se k nám připojila i Bellička, sama se přišla mazlit, nechala se hrozně dlouho drbat a dokonce i vrněla, awww. :333 Po obědě se vyrazilo jen za humna na bedly (protože v Sudetech jich přejedení rozhodně nejsme), pobalily se saky paky, lovila se jedna vosa a v půl druhé nás s Gabčou holky vyprovodily na vlak. Sice jsme si do Prahy zase nesedly, ale zpoždění, které vlak měl, stihnul srazit, takže jsme dorazily s bezpečnou rezervou, Gabča stihla i kafe a ještě mě vyprovodit na poslední vlak. Tentokrát jsem si sedla už na první pokus, takže win win, po cestě se postupně začalo zatahovat (už v Praze bylo dusno jak ve sloní prdeli), takže jsem domů přeci jenom dorazila už za tmy, ale bez zpoždění a pršet začalo taky až když už jsem byla bezpečně uvnitř.

Nemůžu si pomoct, ale tyhle víkendy vždycky působí tak nějak mnohem delším dojmem, než ve skutečnosti jsou. Byla to vlastně jenom jedna noc, ale i tak mi ty dva dny přijdou jak v nějakém jiném časoprostoru, kolik se toho za ně dá stihnout. Helouvínění v kruhu stejně ujetých jedinců bylo stejně skvělé jako v loni, ovšem letos jsem si (kromě narozeninových dárků a nějakého toho čtiva) zcela nečekaně přivezla odhadem kilo bedel, které dneska padlo k rodinnému obědu a můžu říct, že takhle jsme se bedlových řízků snad ještě nikdy nenacpali. :'3

Takže, ještě jednou díky díky díky, pýři. Za všechno. 🖤🧡