Chernobyl

Chernobyl je pro mě zatím absolutně nejsilnějším počinem tohoto roku. Počinem, který rozhodně není jednoduchý nebo příjemný na sledování (a není to jenom zásluha jeho víc než tísnivé atmosféry), ale o to důležitější je ho vidět. Už jen z toho důvodu, aby se takový kolosální průser už nikdy neopakoval - a tím nemám na mysli ani tak samotný průser v atomové elektrárně (protože když se podíváme jen pár let zpátky na japonskou Fukushimu, zjevně jsme se ani po těch ^{v té době} pětadvaceti letech dostatečně nepoučili), jako spíš politickou stránku celé věci a způsob, jakým takový průser a hrozbu řešil totalitní režim (kterému jde víc o vlastní image navenek než o nějaké nahraditelné články, jako jsou lidé), které jsou snad ještě děsivější než samotná unikající radioaktivita ... a že si myslím, že seriál v tomhle aspektu historii popisuje dost věrně (jelikož k této události došlo čtyři roky předtím, než jsem se narodila, tak samozřejmě nemám vlastní zkušenosti, ale bavila jsem se na tohle téma s mamkou - Ve stejném roce byla v létě v Rumunsku, protože tady o nějakém výbuchu v Černobylu nikdo nic nevěděl. Nikdy prý nerostlo tolik hub, jako právě ten rok, hlavně hříbků. Samozřejmě, všichni je sbírali a jedli jako diví. A abych to uzavřela, už nějaký ten rok má mamka problémy se štítnou žlázou. Náhoda? Nemyslím si.) Z Chernobylu vám skutečně nebude dobře, ale tak by to mělo být. Nikdy jsem netušila, že jednou z absolutně nejděsivějších věcí, jaké jsem kdy slyšela, může být zběsilé cvakání dozimetru ve tmě doprovázené jen lidským dechem. Husí kůže prakticky po celou dobu. Takže klobouk dolů, opravdu.