Pivo a makronky, italské broskve a podobně aneb Svět knihy 2019

Včera večer už mi nezbývala energie prakticky na nic, a tak tedy už klasicky až den poté. Asi vážně stárnu, ale ty davy lidí a tlačenky vždy a všude ze mě začínají čím dál víc vysávat energii. ^^" Ale takový důchodce, abych to jeden den nevydržela, ještě nejsem, takže here we go!

Oproti minulému roku jsem se do Prahy vydala vlakem. Ona je ta cesta sice o něco delší, ale dálnici jsem v poslední době nějak přestala důvěřovat a kromě toho, ve vlaku si můžu číst, aniž by mi žaludek dělal salta. Než jsem se tedy ve čtvrt na jedenáct vylodila na Holešovicích, stihla jsem přečíst víc než půlku Kruťáka vol. 2 aneb The Wicked King, a to se vyplatí. ;)

Chvilku jsem musela čekat v metru, než z hlaváku dorazí Gabča, Hana a Lucka (a vzhledem k tomu, že ráno bylo ještě takové docela lezavé a zamračené, nástupiště poloprázdné a že to od Zmizení Sáry Lindertové není zas až tak dlouho, nebyla to úplně příjemná záležitost, ehm ^^"). Nicméně, holky dorazily a nic nám tedy nebránilo vydat se na výstaviště, obloukem obejít pekelné fronty u pokladen a během minutky se nechat odbavit u vstupu, jelikož lístky jsme měly koupené předem (a kdo to vymyslel, hm, kdo?). Aby byl vesmír v rovnováze, vystály jsme si frontu alespoň u hajzlíků, v podpisové frontě jsem jenom v rychlosti šoupla Míše její paperbackovou Nikdynoc, kterou jsem vláčela (a která na to, že to byl jenom paperback, byla těžká jak sviňa) a vydaly jsme se vstříc davům a pralesnímu vzduchu (vějíř jsem si díkybohu nezapomněla a nejradši bych si ho nějak permanentně přidělala k ruce).

Nakoupily jsme si u Dobrovského (to je tak, když má někdo jako jediný klubovou kartičku a hodné kamarády), nabalily chudákovi Gabče narozeninové dárky, takže po zbytek dne vypadala jako náš nosič (to víte, ony se ty broskve pronesou ... Gabča je totiž velkou milovnicí Call Me By Your Name 🍑 :DD), prošly všechny uličky a sály, ulovily grátis Pevnost, u Paseky si nabraly knihopohlednice (a někteří i knihoplacky, heč, ta poslední Slaďáková tam prostě čekala na mě) a když jsme se začínaly mírně dusit, vydaly jsme se ven na vzduch, obhlédnout, co je kde dalšího.

"Vidíš, můžeš si dát pivo!"

"Jasně, a k tomu makronku, že jo. Pivo a makronka ... to zní jak pokračování Muffinu a čaje!"

U stánku s hrozně milou paní jsme si nakoupily někteří makronky a někteří čokolády (proto právě to výše, ehm), chvíli jsme se potloukaly u stánku Potterfan, kde si Hana pořídila kotlík na hrachovku (inner joke), v jednu chvíli začalo poprchávat až na deštník, ale byla to jen taková přeprška, která se poměrně rychle přehnala, a nakonec Lucka zabrala snad jediný volný stůl široko daleko, kam jsme si pak my ostatní sedly i s kafem (od stejného stánku, kde jsme si v tom hicu vloni dávaly to skvělé ledové ... se svým velkým lattéčkem jsem žádný problém neměla, chutnalo mi, ovšem ta šlichta, co stvořili Haně, to byla fakt karma, která ale nebyla zdarma :'D).

Ovšem prakticky jen co jsme se vydaly dovnitř na druhé kolečko, aby si Hana odvezla taky něco alespoň připomínajícího knížku, začal venku doslova a do písmene chcanec, který bušil do střechy jak divý, takže jsme měly docela kliku. Nicméně, všichni pořídili, co chtěli, a jelikož chcanec i přes svou intenzitu netrval příliš dlouho a za chvíli už zase svítilo slunce a začalo být solidní dusno, vydaly jsme se tentokrát ulovit něco k jídlu. Já si vystála frontu na kornout hranolek (po kterých jsem pokukovala už vloni, ale v tom vedru na to nějak nebyla chuť), která se ovšem pohybovala fakt rychle, ale i kdyby ne, stála za to, protože takhle dobré hranolky jsem snad ještě neměla, ještě horké, čerstvě udělané, žádní tenoučcí chcípáčci, ale pořádné kusy brambor ... ach ach, prostě fakt vynikající a nejlepšejší. 🍟😍

No, a někdy ve tři čtvrtě na tři jsme se pomalu vydaly na hlavák, odkud jsem v půl čtvrté odfrčela uondaná tak, jak kdybych uběhla maraton, se řvoucím miminem, které bych nejradši vyhodila ven oknem, ale na vlastním místě (i když se mě z něj pokoušela vystrnadit nějaká famílie argumentující místenkami, která ovšem zřejmě zjistila až toho dne, že vagóny mají svá čísla a těm odpovídají i ty místenky -_-).

×××

Nebýt fakt čistě náhodného potkání Sigmy, Guizmo a Ariven (a samozřejmě Míši, i když jsme se prakticky jenom dvakrát minuly, protože každá jsme dorazila se svými lidmi), kromě svých čarodějných společnic jsem prakticky nenarazila na nikoho známého ... ale abych byla upřímná, nějak mi to ani netrhá žíly (když nad tím tak přemýšlím, vlastně ani nevím, koho dalšího bych potkat chtěla, protože na upřímnost téhle komunity mám tak trochu svůj názor). Ostatně, ani ne za dva týdny je Animefest a počítám s tím, že tam toho mě známého lidu z jiného okruhu bude víc.

A kromě toho, o ten další čarodějný slet šlo především, a jsem za něj moc vděčná. 💖