Až moc adrenalinový Animefest 2019

Neříkám, že život bez nějakého toho dobrodrůža by byl nemastný neslaný ... ovšem takové dobrodrůžo, s jakým se začal letošní Animefest, už asi v životě opravdu zažít nechci. ^^" Samozřejmě, on za to con samotný jako takový nemůže, ale má to na něj docela zásadní vliv. Ale hezky popořadě o tom, jaký ten poslední víkend v moravské metropoli vlastně byl.

Plán byl jasný - stejně jako vloni nejdřív Saya vyzvedne autem mě, potom vyzvedneme Kyoko a vydáme se nejdřív na Prahu a potom na Brno, se stejným soundtrackem jako vloni.

Jak už to tak ale chodí, realita ale nakonec byla někde trochu jinde (a to jsem měla letos pocit, že před tou cestou nějak zbytečně moc hysterčím a připadám si jak na trní ... asi nějaká předtucha nebo co).

Cesta do Prahy proběhla v pohodě, ovšem prakticky jen co jsme v houstnoucím provozu sjely z naší dálnice na okruh, vedle jedoucí návěs nám do slova a do písmene ustřelil zrcátko plus pár plechů, všechno tak rychle, že jsem prakticky ani nestačila postřehnout, že se něco stalo nebo co se vlastně stalo ... ale nejdůležitější je to, že nám všem se fyzicky nestalo nic a nebudeme mít tedy na kraji Prahy pomníčky u dálnice. Ovšem auto zůstalo na nějakou delší jízdu poněkud nezpůsobilé. Z původně avízovaných tří až čtyř hodin (protože proti Praze v pátek je Mordor dětské hřiště) nakonec poldové dorazili dřív, Saya nás z místa vypakovala, protože bychom jí stejně nebyly nic platné, takže s Kyoko a její bagáží jsme nakonec do Brna dorazily někdy kolem šesté večerní, po neméně hororové rychlojízdě taxíkem z onoho "našeho" sjezdu na Florenc, kde se nám povedlo zázrakem najít volné místenky v autobuse (btw, zaujalo mě, že ve Velkém Meziříčí mají klasickou vietnamskou sámošku v krásné staré budově synagogy ... ale víte jak se to říká, proti gustu ...)

V Brně samotném nás na Zvonařce ještě autem vyzvednul hrozně fajnový a ochotný majitel ubytka, které jsme měly zamluvené, za což jsem vážně ohromně vděčná. Ubytovaly jsme se v super vybaveném apartmánku přesně vyhovujícímu potřebám conu (tj. vlastní postel, vlastní sociálka a rychlovarná konvice, víc netřeba) a někdy kolem sedmé jsme se konečně vydaly na výstaviště, které od něj bylo skutečně jenom pouhých deset minut pěšky. Takhle pozdě už u pokladen nebyl prakticky nikdo, takže proběhlo historicky nejrychlejší odbavení, jaké jsem na Animefestu kdy zažila. Vyfasovala jsem svůj krásný filajový náramek (nejen že se mi líbil nejvíc, ale v testu mi Vědma vyšla, tak co) a jelikož jsme na nějakou zásadní socializaci ani jedna neměly náladu, vydaly jsme se hlavně obhlídnout stánky a zajistit si něco k večeři. Co nás zarazilo a poměrně rozladilo (tedy kromě toho, že jsme vůbec nenašly Japamanii, na kterou jsme se těšily) byly ceny, které oproti loňskému roku raketově vystřelily nahoru. Mochi za 100,-? Pytlíček řas v tempuře za 80,-? To je trošičku silnější kafe. Ani ta kari rýže, se kterou jsem počítala, protože vloni byla moc dobrá, nikde nebyla. Nakonec jsem neodolala a pořídila si dvě Sakeru Gummy (i když tedy taky byly cokoliv jen ne levné ... ale protože looong looong maaan a tu broskvovou jsem tam prostě nechat nemohla, asi chápeme proč, ne :D) a popku Steva, který byl tak levný, že bych si za to do konce života nadávala jako kdysi za toho Willa Grahama (a vlastně doteď). Zcela neočekávaně jsme potkaly a prohodily pár slov s Kůzletem (když si Kyoko vyzvedávala lucky pack od Porcelain Doll) a venku před Rotundou s Náhodným šedým kocourem, ještě jednou díky za "přepadení" a hug ... je to prostě strašně super, když jste někoho naživo viděli jednou před rokem a on vás stejně pozná. ♥ Nakonec jsme u jednoho z venkovních stánků povečeřely smažák v housce a někdy po osmé jsme se totálně vyšťavené vydaly zpátky, po tom šíleném dni zralé akorát tak na sprchu a postel.

*v noci mě vzbudí šílené rány ohňostroje, který trvá nějak moc dlouho*

"To musí mít narozky nějakej hodně bohatej cikán."

*druhý den ráno*

"... aha, ono akorát zrovna začalo Ignis Brunensis, hups."

Nápad vyměnit klíčenky za kvalitnější magnetky víc než podporuji, už má místo na ledničce :3

×××

Sobota se klasicky začínala brzy ráno, protože Kyoko měla od sedmi zkoušku na lolita přehlídku. Já se mezitím stihla krásně v klidu nasnídat a celkově ze sebe udělat trochu člověka (sice to moc dlouho nevydrželo, ale co), někdy kolem půl deváté jsem jí pomohla dotáhnout na výstavistě všechny modely a pak se naše cesty rozdělily. Jelikož Saya, kterou jsem na Mendláku vyzvedávala, měla dorazit vlakem do Brna až kolem desáté, zcela náhodně jsem si dřepla k prvnímu promítání, na které jsem narazila - tím byly Pohodářky. A i když to vlastně bylo dílo náhody, nebylo to špatné a myslím, že to někdy do budoucna chci vidět celé od začátku. :)

Když jsem se znovu vracela na výstaviště se Sayou, která ale také hned zmizla kvůli přehlídce, začínalo být venku už skutečně nechutné vedro. První, co tedy byla naprostá nutnost, bylo ledové frappé u stánku hned u Rotundy, které bylo jednak dobré a jednak velké, takže přesně to, co jsem potřebovala. V Cosplay šatně se mi povedlo narazit na Honzu se Simčou, kteří zrovna měli směnu, a u kterých jsem na nějakou dobu zakempila. Probrali jsme všechno možné a ještě jsem navrch vyfasovala epesní duhovou taštičku plnou věcí, které jsem si prý zasloužila už jenom tím, že jsem se za nimi stavila. ^^

Na conech najdete v šatnách různé věci

Jelikož to, co jsem skutečně nepotřebovala, bylo čekání v tom vedru venku ve frontě do Rotundy, rozhodla jsem se pro streamovou verzi ... a dobře jsem udělala. Bylo tam rozhodně vzdušněji a příjemněji, mohla jsem si v klidu sosat své kafe a před samotnou přehlídkou jsem stihla ještě kousek Kamui - The Samurai Sword Artists. Samotná Lolita Fashion Show byla letos laděná do tématu Shakespeara a alžbětínské Anglie celkově a stejně jako vloni se mi moc líbila, jak tématem, příběhem a provedením, tak samozřejmě samotnými modely, které byly víc než úchvatné a skutečně obdivuji, že je v dnešní době někdo schopen ušít takovou nádheru. *-*

Po přehlídce jsme se právě u streamu alespoň na chviličku viděly s Blackie, které to v pastelovém andílkovském cosplayi, který se díky kamínkům ještě krásně třpytil, opravdu moc slušelo, a jsem za to moc ráda :3

Když se holky dofotily a převlékly, skočily jsme jenom odložit hadry na ubytko a potom jsme se všechny tři vydaly nejdřív pro kafe nebo skvělou točenou limču a oběd, protože holky měly narozdíl ode mě hlad (pojedly prý jakože ramen, který byl nakonec naředěný tak, že to spíš byla voda s pár mastnými očky, ale aspoň prý po něm nebyl prázdný žaludek), a potom na další kolečko po stáncích, teď už ve třech. Tentokrát jsme konečně ulovily nová omamori, na která se nám v pátek nepodařilo narazit (a nebo jsme byly slepýši, to už je stejně jedno), Saya si vyzvedla objednanou hanafudu a u Kimono workshopu jsme se nechaly sešněrovat a následně vyfotit (sice se mi nejdřív moc nechtělo, ale pak jsem si řekla, že nebudu party pooper ... a koneckonců, to fialové prostě čekalo na mě *-*) Na streamu se nám povedlo historicky poprvé na Animefestu vidět Cosplay soutěž a musím konstatovat, že tady je to skutečně trochu jiný level. Všechny cosplaye byly víc než boží (ten Sauron v brnění, ach ach), ovšem mé srdce si přeci jenom získala Popelka (vlastně Popelky), protože to bylo něco neuvěřitelně milého a kouzelného. :3 Následovala ještě chvilka na DDR víc než cokoliv jiného připomínající kvalitní epileptický záchvat (toho už jsem se opravdu neúčastnila ^^") a někdy navečer jsme se tramvají vydaly na tradiční sobotní večerní žranici v podobě running sushi. A jezdila i zmrzlina, yay! Každopádně, podle očekávání jsme se napraly takovým způsobem, že jsme byly schopné dovalit se na ubytko (a ještě přitom naposledy potkat Simču s Honzou), prostřídat se v koupelně a padnout spánkem spravedlivých (tentokrát bez ohňostroje).

×××

Jelikož jsme v důsledku pátečních událostí byly nuceny vyřešit zpáteční cestu jiným způsobem, v neděli jsme se už na výstaviště nevracely, protože první autobus nám odjížděl v 10:40 a chtěly jsme se nasnídat, sbalit a dostat na místo bez toho, abychom se musely honit jak ty krávy. I takhle sehnané doslova na poslední chvíli nám kupodivu (nebo spíš díkybohu?) všechno jelo tak, jak mělo, v Praze jsme dokonce byly o tři minuty dříve a na Holešovicích jsme v Meka stihly dát i takový lehčí rychlý oběd. Domů jsem dorazila někdy po čtvrté, po cestě asi jako dvakrát použitý toaleťák, ale ráda, že jsme se domů vůbec nějak dostaly a ještě takhle dobře.

I když tedy letošní Animefest začal tak, jak začal, nakonec byl vlastně celkem fajn. Prostory výstaviště jsou pořád stejně vzdušné, vždycky je kam si sednout a snad nikde člověk nemá pocit, že by mu někdo permanentně šlapal na hlavu, dokonce i na záchodech byl neustále jak papír, tak utěrky na ruce a celkově čisto. Z programu jsem původně měla vyhlídnutých ještě pár jiných věcí, ale vlivem událostí jsem většinou byla tak přejetá, že jsem byla ráda, že jsem viděla vůbec něco. Pořád si ale říkám, že by bylo fajn zavést možnost jednodenní vstupenky - vzhledem k tomu, že v neděli nikdo vstup nekontroluje, přijde mi to k nám, kteří v předprodeji tedy vyplázneme ne úplně malý obnos za celý con (a tedy vlastně i za tu neděli), protože na místě by nás to stálo ještě víc, trošičku nefér. To je jen takový návrh, který by myslím potěšil nejenom mě, ale mnohem víc lidí. I tak pro mě Animefest zůstává asi jedním z posledních českých conů, který má pořád tu správnou conovou atmosféru, a pokud to jenom trochu půjde a bude s kým, ráda se na něj vydám i za rok. :)