Tak nějak pořád aprílově

Letošní duben je, co se týče blogování, tak nějak začarovaný. Nějak mě míjí inspirace, když bych chtěla něco napsat, tak se přistihnu, že vlastně ani pořádně nevím co, a tak radši nenapíšu nic ... a tak to jde zatím prakticky každý týden. Z pracovního hlediska si skutečně stěžovat nemůžu, pořád mám co dělat a uplynulý první kvartál byl dost úspěšný. Stále čekám na čuchny, ale už mě to nechává o poznání chladnější. A to je asi tak nejzásadnější info, což o něčem svědčí.

Řekla bych, že to bude tím, že se vlastně neděje nic zásadního, o čem bych měla potřebu se vypisovat i tady, a nějak se mi nechce omýlat pořád to samé, že mi vyšla ta která knížka (což je, co si budeme povídat, v dubnu vážně co týden) a podobně. Prostě už nějak nemám tu potřebu. Ale doufám, že květen to se Světem knihy a Animefestem vytrhne. Chtělo by to zase něco trochu akčnějšího.

Ale když už jsou ty Velikonoce, řekla jsem si, že by možná bylo fajn dát o sobě zase alespoň trochu vědět. Kromě toho, pivo bylo výborné a jidáše se nám premiérově taky povedly. Jen to vedro, co je venku, mě tedy upřímně dost děsí, protože si nedokážu představit, jaké bude v létě. Je to všechno strašně moc brzo.

Doufám, že příště se sejdeme u nějakého obsahově hodnotnějšího článku, ale teď se skutečně na nic víc nezmůžu. Tak zase někdy.