Yakusoku no Neverland

Kdesi uprostřed lesů se nachází Grace Field House, domov, kde spolu jako jedna velká rodina pod dohledem své milované "Mamá" Isabelly žijí osiřelé děti různého věku. Kromě toho, že každý den musejí dělat zvláštní testy, mají prakticky zcela volný režim, a tak si mohou svůj čas trávit jak jen chtějí, uvnitř nebo venku. Jediným pravidlem je příliš se od domova nevzdalovat a v žádném případě nechodit za plot v lese a nepřibližovat se bráně. Navíc se každých pár měsíců na některé z dětí usměje štěstí - opustí domov a vydají se žít s novou rodinou. Zbylým dětem je jen trochu líto, že jim ze svých nových domovů ani nenapíšou. Nejstaršími a zároveň nejinteligentnějšími dětmi v domově jsou Ray, Norman a Emma, kterým brzo bude dvanáct let. Ray má ohledně idylky v Grace Field a dětí, o kterých už nikdy nikdo neslyšel, své pochybnosti už nějakou dobu. Když ale jednoho večera domov opouští malá Conny a v domově zůstane zapomenutý její milovaný plyšový králíček, Norman s Emmou se rozhodnou pokusit se ji ještě zastihnout a přinést jí ho, aby měla v novém domově svého kamaráda ... i za cenu toho, že poruší pravidlo - nepřibližovat se k bráně. A právě tady odhalí krutou pravdu, která se skrývá za jejich idylickým životem v Grace Field House, který není ani tak sirotčinec, jako spíš farma, a pravou, o poznání zvrácenější tvář své Mamá. Především Emma, která všechny děti miluje jako své vlastní sourozence a dala by za ně ruku do ohně, se s osudem, který je všechny čeká, nehodlá smířit, a tak trojice začne potají plánovat útěk, který ale ani v nejmenším nebude jednoduchý. Je ale vlastně vůbec KAM utéct? A je možné přelstít Mamá, která má své oči a uši všude?

Už jsem se setkala se spoustou titulů (hlavně knižních dystopických YA, co si budeme namlouvat), kdy protagonisté žijící ve sladké nevědomosti pod tím navenek dokonalým okolním pozlátkem najdou něco o poznání ošklivějšího ... ovšem aby zjistili, že je doslova chovají jako budoucí jídlo, maso, které nejlépe chutná, když bylo ještě zaživa šťastné a spokojené, s tím jsem se ještě nesetkala a nepopírám, že mě to díky tomu hodně zaujalo. A s klidným svědomím můžu říct, že tohle anime je vážně pecka. Dá vám alespoň malou naději, aby vám ji v dalších epizodách nenávratně sebralo ... a ta atmosféra bezmoci v kontrastu s blaženou nevědomostí je vážně skvěle vybudovaná, včetně psychologie postav, které z valné většiny tvoří děti (a ne, není to Pán much), které nikdy nebudou mít šanci dospět (taky vám ten Neverland taky najednou připadá tak ironický?). To uspořádání společnosti je tady dost zajímavé a celou dobu jsem doufala, že dostaneme alespoň malý náhled toho, jak ta společnost za branou a za zdí vypadá a jak vlastně pořádně funguje ... ale zřejmě mi nezbyde nic jiného, než si počkat na druhou řadu, která by měla být příští rok, případně se obrátit na mangu. Ale kdo si počká, ten se dočká! Pokud hledáte anime, u kterého budete zase jednou doslova napnutí jak guma u trenek, tak se na Yakusoku no Neverland rozhodně podívejte. A víte co? Podívejte se na něj tak jako tak, protože tohle za to vážně stojí.