Čas budíčkových jarabáků

Tak nám konečně začalo jaro, ptáci vydatně suplují budíček už někdy od čtvrté hodiny ranní ... a já s nadšením obdivuji každý pupínek, každý lísteček, každý kvítek (včera jsem se třeba plazila pomalu po břiše, abych si očuchala ty pravé voňavé maličké fialky a nemusela je trhat). Ne že by se nic nedělo nebo že bych neměla o čem psát, to ne. Jen na to nějak nebyl moc čas (z pracovních důvodů, ke dnešku se nám konečně podařilo pokořit ten nechutný dvousetstránkový manuál, fuj fuj fuj) a vlastně ani nálada. Ty dny, kdy jsem neměla problém tenhle typ článků chrlit pomalu co den, jsou asi nenávratně pryč ... ale dneska chuť psát mám, tak bych toho měla využít.

~ Minulý pátek jsme se s Míšou vydaly hjůgovat na fialkové latté a matcha dortíček (v mém případě). Taky jsem jako správný protekčňák vyfasovala boží záložky (a za pár korun je můžete mít taky)

Abych se ještě trochu vrátila v čase, tak musím říct, že letošní ples sportovců byl moc fajn. Boty na klínku se ukázaly být ještě skvělejší volbou, než jsem doufala (cokoliv připomínajícího jehly je pro mě dokonalým mučícím nástrojem), v šatech jsem se cítila víc než skvěle a jistý připitý chlapec, který část večera kroužil kolem Kyoko, nám dokonce přinesl vodku s džusem. :D Sice už to bylo někdy po jedné, těsně předtím, než jsme se chystaly domů, ale přeci nebudu plýtvat a nenechám to tam, že? Tím brčkem jsem to tedy vyžahla prakticky na jeden zátah a po zbytek noci se modlila, aby to nemělo následky. ^^" Ale díkybohu nemělo. Jen jsem tedy byla smutná, protože jsem se nedočkala Mumulandu, na který jsem se celý rok tak těšila. :(

Čuchny taky stále ještě nemám, protože po pár kixech s jejich údajným odesláním/neodesláním se přidaly kixy České pošty, která nejspíš rozdrbala balení (a já stále pevně doufám, že opravdu jenom balení a ne rovnou i obsah) a to už od minulé středy leží bůhvíkde. Nezbývá mi než doufat, že se to všechno co nejrychleji (a co nejpozitivněji, prosím prosím pěkně koukám) vyřeší a všechny tři čuchny se ke mě konečně dostanou. :'3 Ne že bych měla absťák nebo tak, to ne, ale skoro čtyři měsíce jsou přeci jenom skoro čtyři měsíce.

Tenhle víkend se mi od Vánoc a vlastně poprvé od doby, co babička zemřela, podařilo zavítat na západ Čech (nemyslete si, že jsem nějaký vyhýbající se neslušný asociál, ale uložení urny s popelem do hrobu v rodinném kruhu se chystá někdy v dubnu, až bude trochu hezky). Měla jsem docela dost strach, jaké to bude, a nakonec se to bylo dost v pohodě (když už třeba ne v přímo vysloveně optimistickém, tak minimálně realistickém duchu, protože ono se to jinak brát a dělat nedá). Kromě toho včera venkovní teploměr skutečně hlásil 18 stupňů a ta možnost sednout si na dvoře spolu s kočkou na sluníčko, odstřihnout se od nějakého okolního světa a vyhřívat se za hudebního doprovodu hrdliček a kosů tak, až máte večer červené ruce, byla a je dost k nezaplacení (a taky byla evidentně fakt třeba).

A vidíte to. Březen utekl jako voda, za chvíli je tu duben (ve kterém moje peněženka nejspíš zapláče, protože v něm vychází tolik knížek, které zcela nutně potřebuji) a za další chvíli už pomalu Svět knihy a Animefest. Na obojí už mám obstarané vstupenky a těším se, tak doufám, že všechno vyjde tak, jak má.

No, a tohle je asi tak všechno, co jsem měla pro tuhle chvíli na srdci. Tak snad se nějaká ta příhodná chvíle zase brzy naskytne. :)