Prasečí rok

Máme tu Tři krále, tak jsem došla k závěru, že bych se tady zase jednou mohla v tom novém roce ozvat ... když už jsem konečně zjistila, že podle čínského horoskopu je skutečně prasátkový.

Když jsem si tenhle článek dávala do Rozepsaných s tím, že ho někdy dám dohromady, říkala jsem si, jaká škoda je, že tenhle boží gif není tak úplně aktuální - tehdy totiž bylo ani nevím kolik nad nulou a pršelo. Mezitím stihl sníh napadnout a zase roztát, a i když už po něm dneska taky není ani památky, tak aktuálně hřející trubka od topení, na kterou si pod stolem klidně můžu hezky dát nohy, se o ten hřejivý pocit přeci jenom postarala.

Vždycky jsem tomuhle období říkala doba temna - všechna ta vánoční třpytivost a svícení se sklidí do krabic, aby na ni došlo zase až za rok, a najednou je všude taková tma, na kterou si člověk zase notnou dobu musí zvykat. Letos mi ale leden jako doba temna nepřijde zatím ani trochu. Není to ani tak tím, že mám prakticky na každé straně své nory pověšený nějaký ten celoroční světelný řetěz, který se stará o útulnost, ale spíš tím, že jsem tu výzdobu po těch loňských (málem jsem napsala letošních, síla zvyku) prazvláštních Vánocích s mizivou vánoční atmosférou dávala dolů vlastně docela ráda.

Letošní leden pro mě zatím má takový dost silný detoxikační pocit. A tak si k tomu sosám Matchu, které jsem si díky Ježíškovi nakoupila zásobu, roztáčím kola kapitalismu (letos si všichni ten zimní spánek vybrali zjevně už v prosinci, ale je to dobře), i nadále dvakrát do týdne s radostí němčinuji, pomalu se prokousávám filmy, které jsem ještě neviděla (nejnověji zhlédnuté Summer of 84 mi udělalo obrovskou radost), dělám si radost čtením (nejen svých) nových knížek, a k tomu pálím voňavé svíčky, kterých mám po Vánocích taky slušnou zásobu. A taky trochu plánuji, i když z toho mám v poslední době spíš víc strach než radost ... ale odmítám se tomu poddat a jak to tak vypadá, v nejbližší době bych se měla vydat na lov plesových šatů.

Tak uvidíme, jak to všechno nakonec bude.