Yagate Kimi ni Naru

Yuu Koito vždycky toužila po dni, kdy jí někdo vyzná lásku a kdy konečně ucítí ony pověstné motýlky v žaludku, kdy jí samou radostí poskočí srdce ... jenže když se jí poslední den nižší střední vyzná spolužák, nic takového se nekoná. Vlastně by se dalo říct, že Yuu necítí vůbec nic. Na střední školu tedy Yuu nastupuje dost zmatená a zklamaná; pořád si není jistá, jak by na ono vyznání měla reagovat a odpovědět. A aby toho nebylo málo, ve škole se ji snaží uvrtat do členství ve studentské radě. Když však Yuu uvidí překrásnou prezidentku studentské rady Touko Nanami, jak odmítne vyznání lásky s takovou grácií a dospělostí, o jaké se Yuu ani nesnilo, inspiruje ji natolik, že ji požádá o pomoc. Jaké je však její překvapení, když další člověk, který vyzná lásku jí, není nikdo jiný než právě Touko. A ačkoliv jí Yuu na rovinu sdělí, že jí není schopná dát to, co by chtěla, Touko se zdá být víc než spokojená i s takovým jednostranným vztahem. Jak plyne čas a děvčata ho nejen v rámci studentské rady tráví víc a víc spolu, Yuu začíná objevovat i jiné tváře Touko, která se snaží být vždy a za každou cenu dokonalou, tváře, které nikdo jiný nezná, ale také důvody, které ji k tomu vedou ... a taky si začíná uvědomovat, že by chtěla, aby jednoho dne byla schopná její city opětovat.

Když si vzpomenu na Citrus, od kterého jsem měla tak velké očekávání, nemůžu si pomoct, ale Yagate Kimi ni Naru z toho vychází jako vítěz ... vlastně by se dalo říct, že je to asi nejlepší a nejkvalitnější anime shoujo-ai žánru, jaké jsem kdy viděla. Ať už je to třeba jakkoliv klišovité, předvídatelné nebo cheesy, je to prostě miloučké a nečekaně komplexní. ♥ Je to krásně kreslené (už jenom ten opening se všema těma kytkama je prostě fakt nádherný) a plné přesně takových těch klasických doki-doki momentů, které vás zahřejí u srdce ... prostě je to celé takové strašně aesthetically pleasing, a nějak si u toho nemůžete pomoct, abyste děvčatům nefandili. :3 A nemyslete si, ono to vůbec není tak kytičkové a sluníčkové, ale po psychologické stránce (hlavně, co se Touko a všech jejích issues ohledně její mrtvé starší sestry týče) je to celkem dost deep, a takové melancholické, občas až hořkosladké. Ale krásné, a to vážně moc.