Čarodějný vánoční slet, zase jednou prahavický

Vánoce už prakticky klepou na dveře, a tak nastal nejvyšší čas na další vánoční sraz, nebo spíš v tomto případě skutečně slet. A když slet, tak kde jinde, než v Prahavicích? :D

Letos mě konečně osvítila spásná myšlenka a při koupi jízdenky jsem si pořídila i místenku, abych měla jistotu, že nebudu ověšená jak vánoční stromeček hodinu a půl stát. No a vzhledem k tomu, že jsem hned při cestě tam z kupé s mou místenkou vystrnadila tlupu ruských paniček, měla jsem hned po ránu lepší náladu. 8D

Nicméně, do Prahavic jsem dorazila někdy před půl jedenáctou, u Tigeru se srazila s Hanou a Luckou (které zrovna opruzoval nějaký divný týpek, na kterého už ani nechci vzpomínat :'D) a celkem nadšeným Krompýrem. Počkaly jsme ještě na Gabču, která měla zpoždění, a notně vyprahlé a hladové jsme se vydaly do nepříliš vzdáleného CrossCafé, které k našemu překvapení vůbec nebylo narvané, a tak jsme si mohly se všemi svými věcmi zabrat celé dva stoly. Kafovaly jsme, některé z nás i dortíkovaly (a že ten citronový byl fakt moc dobrý), probíraly všechno možné a při tom sledovaly, jak se za oknem pomalu snáší jemný sníh. A taky jsme si vyměnily vánoční dárky, které teď už čekají jen na to, až budou Vánoce. :3

Z kafárny jsme de přesunuly ještě kousek do Loving Hut na pořádný oběd, a musím říct, že má první zkušenost s tímto podnikem byla víc než pozitivní. Ačkoliv nejsem vegan, nemám sebemenší problém dát si jednou za čas nějaké to (dobré, samozřejmě) veganské jídlo, a obzvlášť, když si jako tady člověk může přesně nabrat, co chce a kolik toho chce. Talíř jsem měla nacpaný smaženými nudlemi, pečenými brambory, karbanátkem, jarním závitkem, zelným salátem s mrkví a strašně dobrým salátem z řepy, mrkve a sezamu, nacpala jsem se a to ještě za cenu, u které bych ani netušila, že se za ni dá v Prahavicích najíst. Takže za mě spokojenost obrovská.

Jelikož Lucka potřebovala někde sehnat tašku, aby měla do čeho dát dárky, při hledání DM jsme prošly maličké nepřecpané vánoční trhy na Tylově náměstí, kde mě asi nejvíc uchvátil stromek s různými dřevěnými vyřezávanými ptáčky na prodej. Byli sice pěkně drazí, ale taky naprosto kouzelní. *-* Po hledání ještě nějaké kavárny, kde bychom složily kosti, kdy nás Lucka zavedla do jakési pochybné uličky, kde rozhodně nebyly naproti sobě hned dva bordely (ale fakt echt, teda) jsme nakonec našly útočiště v Muzejním bufetu, kde jsme hnízdily už na jednom sletu pár let zpátky, některé u voňavého skořicového čaje, většina u levandulové limonády ... a ony byly najednou tři hodiny a nastal čas vrátit se na nádraží, odkud jsem v půl čtvrté odjela jako první já a po mě postupně i zbytek osazenstva.

Zpáteční cestu jsem z větší části proklimbala. Připadám si, jak kdybych uběhla maraton a obávám se, že ani tu Tajemnou komnatu dneska nebudu schopná dokoukat, protože jsem fakt vyšťavená až do dna. Ovšem od Halloweenu uplynula dlouhá doba, během které se udála spousta věcí (z nichž většina nebyla hezká) a celkově jsou ty letošní Vánoce takové rozpačité, a já jsem fakt neuvěřitelně šťastná už jenom za to, že jsem vás zase jednou měla možnost na chvíli vidět. Dnešek mě i přes to, jak mě Prahavice vždycky psychicky doslova vysají (ty lidi, to všechno ... eh), ohromně pozvednul na duchu. A za to vám patří můj obrovský dík. ♥