Jak jsme hledali bránu aneb terezínská únikovka

Tak jsem včera večer úspěšně zdolala další životní poprvé. Poprvé jsem se účastnila únikové hry, a to ještě takové boží, jaká je ta terezínská. :3

Ani nevím, z čí hlavy ta prapůvodní myšlenka vzešla, ale mám pocit, že od Kyoko. Padl totiž návrh, že jestli s námi příští rok má jet Sayin Tomáš na Animefest, bylo by fajn se nějak trochu víc seznámit ... no a jak jinak se lépe utuží kolektiv než na únikovce?

Včera tedy nastal den D. Jelikož byl zajištěný i odvoz, někdy kolem šesté mě Saya s Tomášem vyzvedli, poté přisedla Kyoko a už jsme frčeli směr ne příliš vzdálený Terezín. Terezínská únikovka se totiž nachází skutečně v prostorách pevnosti, což je docela unikát, a navíc je největší na našem území, celých šestnáct místností, na jejichž zdolání máte dvě hodiny. O hře samotné toho moc konkrétního neprozradím, bylo by to nesportovní jednak vůči organizátorům a jednak vůči dalším případným zájemcům. Snad jen to, že aktuálním tématem (každý rok v květnu se mění, takže máte ještě čas) je hledání brány po stopách trochu vyšinutého vědce, a celé je to tentokrát laděné do stylu Pevnosti Boyard - což je, co si budeme povídat, přesně můj jam. Dala jsem si tedy takhle navečer pěkný tělocvik, dokonce jsem i dvakrát lezla po všech čtyřech (ano, jakkoliv je ta představa vtipná nebo nemyslitelná) a v zápalu boje se mi povedlo rozdrbnout si řetízek, ale obětavý pan průvodce mi mé dvě stříbrné lištičky, které mi zapadly pod neodmontovatelnou mříž a které bych asi jinak i obrečela, pomocí drátků vysvobodil, takže čert vem řetízek. Od první chvíle jsem si připadala, jak kdybych se ocitla v Amnesii a bylo to prostě boží, boží, boží. :'3

Bránu se nám nakonec podařilo otevřít pět minut po dvouhodinovém limitu, takže někdy po deváté hodině večerní, ale ani to není až tak důležité, protože o nějaké lámání rekordů nám nešlo. Navíc, když jsme ji otevřeli, na druhé straně nás přivítala úplná tma, prosvícená pouze jasnou hvězdnou oblohou a obrovským dorůstajícím srpkem měsíce, a to bylo vysloveně magické, jako kdyby to byla naplánovaná součást. *-* A kromě toho bych řekla, že sehraní jsme byli slušně a celkově to byla dobrá spolupráce a především obrovská sranda. Takže, pokud to vyjde a povede se nám domluvit, určitě bych se nebránila opáčku příští rok, s novým tématem a novou hrou, protože terezínské prostory jsou opravdu víc než boží. :3