Conění a koniny aneb NatsuCon 2018

Úvodem jen taková malá vsuvka pro případné rýpaly - tentokrát se skutečně nejedná o report jako takový, nýbrž o takový vzpomínkovo-památečně-postřehový článek. Tak k tomu tak prosím přistupujte, dík fík.

Každopádně, po roční pauze, kdy jsem měla trošičku jiné starosti (respektive získání magisterského titulešku) jsem se rozhodla alespoň na jeden den (přespávání na zemi a kór v tomhle vedru už fakt není nic pro mě) podívat na NatsuCon, tentokrát přesunutý už na takhle brzy, protože Ghibli tématika je prostě něco, co jsem si nechtěla nechat ujít. No a když jsem nakonec ještě zjistila, že přeci jenom nepojedu sama, byla to vůbec výhra. ^^

V sobotu ráno jsem se tedy vydala v už na můj vkus moc velkém hicu busem na Holešovice, a jelikož jsem byla jediný cesty znalý člen naší výpravy, na Hlaváku jsem vyzvedla zbytek grupy ve složení Hana, Lucka, Gabča a Kvilča (která je taky Lucka, tak to pro přehlednost ponechám takhle) a pod mým vedením jsme se úspěšně metrem a pěšky dostaly na Karlín až k místu konání. Prošly jsme odbavením, vyfasovaly náramky (co bych neudělala pro krásný látkový, heh) a vydaly se zkoumat prostor. Z Infos(a)tánku mě odchytla Simča s Honzou, a dokonce jsem (ačkoliv jsem sama vezla a úspěšně se zbavila dvou opožděných narozeninových dárků, jsem ostuda) s předstihem dostala dárek k srpnovému svátku v podobě plyšové liščí kasičky, Regiojeťáckého liščího speciálu, bonbóny s Pinkie Pie s kývací hlavou a takových těch brček, co vám ochutí mléko, jahodových s jednorožcem, to vše v krásné jednorožčí taštičce, se kterou jsem prochodila zbytek dne. :D

Nakonec jsme po menších nezdarech s podložkami u DDR, které nějak nechtěly reagovat, zakempily vedle na karaoke, které se zvrhlo trochu divočejším a hlasitějším směrem. Ostatně, ty pohledy lidí, kteří občas šli kolem nebo i nahlédli, hovořili za vše. :D

Není prostě nad to zpívat všemožné pochybné songy a u toho občas až brečet smíchy (u Haniny a Kvilčiny verze Gangnam Style s tou bezchybnou perfektní korejštinou jsem si skutečně zaslzela, bylo to silnější než já :'D), na celý barák řvát Durch den Monsun (kterému jsem konečně rozumněla a ten text je prostě neuvěřitelně pitomý :DDD), Country Roads, nesmrtelnou Cascadu nebo třeba právě tady Afromana, který se nám všem asi do konce života natrvalo usídlil v mozku ... and then we got high.

Když nám v podkrovní místnůstce začínalo být moc velké vedro, vydaly jsme se na vzduch a mě se na chvíli podařilo odchytit Blackie, které to moc slušelo a se kterou se "známe" už nějakou řádku let, takže jsme se konečně viděly i naživo. ^^

Venku (po návštěvě místního Vietnamce, který má na pokladně skutečně psáno Ťong, což se stalo předmětem mnoha vášnivých diskuzí) holky narazily na svou kamarádku (kterou sice znám od vidění a z fotek, ale stejně nevím, jak bych jí měla říkat ^^"), na jejíž županistické dece jsme zakempily ve stínu jinanu u bazénu, který tak trochu působil, jako by se jednalo o místo činu. ^^" Vznikla tam série strašně debilních mimozemských fotek, řešily se vysoce inteligentní témata jako například Čurald a Čuri (protože Gabče se v jednom jediném článku kompletně povedlo změnit mé vnímání Zaklínače) a v jednu chvíli k nám závan větru dokonce přifouknul nějaké záložky a podobně. Jedna z nich byla růžová s fakt hrozně hnusnými jednorožci, čili - samozřejmě, že jsem ji potřebovala, že.

"Koukej, doletěl k tobě Naruto!"

Ještě nějakou chvíli jsme strávily na opět prázdném karaoke (a ano, opět to bylo epické), prolezly jsme ještě nižší patra ... a při té příležitosti potkaly dinosaura, který byl moc milý a ochotně se s námi vyfotil.

"Můžu Vám strčit hlavu do tlamy?"

Jelikož Maid café bylo doslova narvané k prasknutí a já už fakt potřebovala kofein, nepohrdla jsem ani ledovým lattéčkem od Alchymisty (ne že by mi ho dělal Eďan, jmenoval se tak podnik, u jehož stánku jsem ho zakoupila), vypitým na jiném místečku ve stínu se zelenější trávou. Tam se také notnou dobu jen tak rozjímalo a vzpomínalo na cony dávno minulé (přece jenom, většina z nás už jsou skoro veteráni) a na tu atmosféru, kterou se nám tady nějak nepodařilo pochytit.

To je tak, když si člověk kupuje vstupenku v předprodeji, aby měl na památku ten krásný látkový náramek ... Miyazakimu se prostě neříká ne :'3

No, a někdy po třetí hodině jsme se odvážně vydaly pěšky na Hlavák a kromě toho, že jsme i přes rozkopanou Prahu za fakt krátkou dobu (což jsem ani nečekala) dorazily, jsme kromě kočičí kavárny, o které jsem neměla ani tucha, potkaly taky boží shibu. :3 Prolezly jsme Tiger a knihkupectví (docela mě pobavilo zařazení českého překladu Call Me By Your Name mezi young adult, nevím, jestli bych ho tam úplně dala), doplnily zásoby, především pití, před pátou se naše společenstvo začalo rozpouštět a v půl šesté jsem v opravdu nechutném vedru opustila Prahu i já, s pocitem, jak kdybych odjížděla po celém víkendu, a ne jen po několika hodinách.

Nevím, jak to vypadalo v pátek nebo v neděli, ale z té soboty, která by podle mě měla být nejživějším dnem celého conu, mám takové smíšené pocity. Jednak z toho důvodu, že mi přišlo, že tam bylo strašně málo lidí (ne že bych si na to úplně stěžovala, ale asi chápeme, co jsem chtěla říct), cosplayerů bylo taky nějak pomálu (nebo alespoň nevím, kde byli zašití ... rozplývala jsem se akorát nad grávkovým Shuichim a boží dračenkou Lucoou, ostatní členové výpravy tak trochu stalkovali jistou smrtku) a taky proto, že mi většina návštěvníků spíš připomínala zombie ploužící se od ničeho k ničemu. Přitom, být tam celý víkend, určitě bych si z programu vybrala (což je pouhopouhé konstatování, to, že pro mě prakticky veškerý zajímavý program byl buď moc brzo nebo naopak moc pozdě, je jen a jen můj problém). Nevím, jestli to bylo kvůli tomu, že se letos konal prakticky o víc než měsíc dřív, ale i vzhledem k letošnímu tématu mi ta celková mrtvolnost přišla docela líto. :( Na druhou stranu, co mě skutečně potěšilo bylo to, že mi hned několik lidí pochválilo tričko s Retsuko (na které jsem taky patřičně hrdá), a v neposlední řadě to, že jsem viděla spoustu lidí, které teď zase hodně dlouhou dobu neuvidím (třeba takovou Kůzle vídám prakticky jenom na conech), a že jsem strávila den ve společnosti strašně fajn starých i nových parťáků. Takže vlastně yay!