Violet Evergarden

Ve světě nepříliš odlišném od toho našeho, snad jen o nějaké to století zpátky, po dlouhé čtyři roky zuřila velká válka. Ta ale nyní k úlevě a radosti všech skončila a svět se pomalu navrací do starých kolejí ... i když ne tak úplně pro všechny. Války se totiž v prvních liniích účastnila také jistá osiřelá mladá dívka, přes svůj křehký vzhled známá mezi ostatními vojáky jako "zbraň", pouhý stroj na zabíjení, ovšem svým majorem, který se jí na válečném poli ujal, pojmenovaná Violet, podle křehkého fialového kvítku, který v ní vidí. Violet, která kromě toho, jak být vojákem, nezná z běžného života prakticky nic a nedokáže se v něm zorientovat, se po zotavení v nemocnici (v poslední bitvě přišla o obě ruce, tak si musí zvykat na náhradní) právě na přání svého majora dostává pod křídla bývalého vojenského velitele Hodginse, který si po válce založil poštovní společnost. Ne každý totiž umí číst nebo psát, ale přesto může chtít sdělit své pocity dopisem, který pro něj sepíše takzvaná Auto Memoir Doll - a právě tyto služby jeho společnost mimo jiné poskytuje. Violet je schopností transformovat pocity, myšlenky a city do slov unešená, a i přes to, že se pořád ještě nedokáže do nového světa úplně začlenit, se rozhodne, že stát se Auto Memoir Doll by jí mohlo pomoci pochopit poslední slova, která jí major na bojišti řekl, než se s ním znovu setká. Neví ale, že nikdo zatím nemá to srdce jí říct, že k tomu setkání už nikdy v životě nebude moci dojít. Je možné zapomenout a odpustit minulost a mohou vůbec ruce potřísněné takovým množstvím krve přenášet na papír city?

Ještě předtím, než se vůbec začalo vysílat, mělo tohle anime nehorázně vysoká hodnocení (a to prakticky všude), takže jsem skutečně očekávala mistrovské dílo, které doslova změní chod dějin ... a ono je to prostě hezky udělané. Ano, prostředí je krásné, postavy jsou krásné, všechno je krásné (a pozor, to říká člověk, který si na styl KyoAni pořád nějak výrazně nepotrpí), ale ve výsledku v tom nic až tak závratného nevidím. Violet Evergarden se tím, že se celé točí kolem dívky disponující empatií balvanu, která se snaží naučit se být tím, co co z nás dělá lidi, hrozně moc snaží hrát na city a snaží se být strašně moc poetické, a to bohužel často na úkor děje. Ne že by bylo špatné, to rozhodně není. Ba naopak, některé epizody se mnou skutečně dost hnuly a donutily mě se zamyslet. I tak mi ale přijde, že to, co se skrývá pod tou vizuálně překrásnou skořápkou, je často takové trochu nemastné neslané, něco, co neurazí, ale zase taky nijak výrazně nenadchne. Nevím. I když se skutečně občas našly okamžiky, kdy mi spadlo do oka nějaké smítko a zřejmě chtělo ven, asi jsem od něj po tom strašném hypu kolem čekala něco víc. Nebo něco trochu jiného. Často mi připadalo, že tvůrci se sami nemůžou rozhodnout, kterým směrem nechat anime uhýbat, a tak se tam pokoušeli namontovat všechny. A když se podíváme do těch alternativních světových válek, musím říct, že loňské Youjo Senki mě prostě bavilo víc.