Bishoujo Senshi Sailor Moon Crystal

In the name of the Moon
I'll punish you!

Usagi Tsukino není (snad kromě svých neuvěřitelně dlouhých blond vlasů, které nosí svázané tak, aby v souladu s jejím jménem připomínaly zaječí ouška) ničím výjimečná. Ve škole je průměrná (až podprůměrná, co si budeme namlouvat), poněkud nešikovná, snadno se rozbrečí a dělá jí obrovské problémy ráno vstát včas, aby neustále nezaspávala do školy. Mimo to je ale neuvěřitelně přátelská, má laskavé srdce a za své přátele by položila život. A taky je velkou fanynkou Sailor V, maskované hrdinky, která v Tokyu udržuje pořádek. Jednoho dne, když opět běží ráno pozdě do školy, potká černou kočku s náplastí na hlavě. Tu stejnou kočku v ten den potká ještě jednou, podruhé jí však náplastí konečně zbaví. Jaké je ale její překvapení, když pod onou náplastí objeví znamení v podobě srpku měsíce a co teprve, když na ni ona kočka, která se představí jako Luna, promluví. Usagi totiž byla vyvolena, aby se stala první Strážkyní chráněnou Měsícem, Sailor Moon, jejímž úkolem je najít a probudit další Strážkyně a poté najít a ochránit ztracenou měsíční princeznu a Legendární stříbrný krystal, artefakt s obrovskou mocí, po kterém baží další bytosti s ne zrovna přátelskými úmysly. Usagi alias Sailor Moon, která to ze začátku tak nějak nemůže pobrat, tedy postupně najde zbývající Strážkyně chráněné planetami, Sailor Mercury, Sailor Mars, Sailor Jupiter a Sailor Venus, a společnými silami musí splnit svůj úkol. Jenže kdo je vlastně ona princezna, která dokáže ovládat Legendární stříbrný krystal, a co vůbec dělá na Zemi? Jak je možné, aby někdy bylo na Měsíci nějaké království? A o co tady vlastně vůbec jde a jak s tím vším souvisí Sailor Moon? Pro Usagi, která by měla být vůdcem týmu, to vůbec nebude jednoduchý úkol ... obzvlášť, když se na scéně objevuje ještě maskovaný týpek Tuxedo Mask, ke kterému ji to z nějakého důvodu silně táhne. Je těžké zachraňovat svět, když kromě maskované bojovnice jste především mladá dívka a pomalu si uvědomujete, že jste zamilovaní až po uši.

Rozhodovala jsem se, jestli se podívat na původní devadesátkové anime nebo tady na remake z roku 2014. U původního mě totiž poměrně odrazoval počet dílů a když jsem si pak někde přečetla, že Sailor Moon Crystal se poměrně věrně drží mangy a kromě toho oproti původnímu anime obsahuje minimum čistě fillerových dílů, měla jsem jasno - není čas ztrácet čas a na fillery, které obecně považuji za zlo, už vůbec ne. Sailor Moon je zkrátka pramáti všech mahou shoujo titulů, a tak samozřejmě obsahuje všechno, co by v tomto směru obsahovat mělo (prostě někde se ta klišé vzít musela :3) - sugestivní transformace, slušivé oblečky, epické útoky, jejichž názvy je zcela nutné vykřikovat nahlas, a podobně. Ale upřímně řečeno, člověk to sleduje i právě kvůli tomu, a Sailor Moon je prostě klasika. :) V jádru je to prostě trochu vytuněná (aneb wibbly-wobbly timey-wimey stuff, a to pořádný) pohádka se vší romantikou, která k takovým pohádkám patří, a i když obecně na úplné slaďárny nejsem, tak v tohle případě jsem si i celkem rochnila blahem, protože jak říkám, patřilo to k tomu. Krom toho jsem si rovnou v závěsu dala všechny tři řady, které spolu souvisí a de facto na sebe navazují, a stejný postup bych vám doporučovala taky, protože jinak byste přišli o úžasné Outer Senshi neboli Strážkyně týkající se zbylých planet naší Sluneční soustavy (především tedy překrásnou Sailor Neptune a Sailor Uranus, která se v prvním okamžiku zařadila na seznam mých crushů ♡). A kromě toho si v jejich průběhu především Usagi projde obrovským character developmentem. Zkrátka, Sailor Moon mě zaujalo natolik, že už nade mnou na poličce bdí Chibiusa se Sailor Neptune a dnes jsem došla k závěru, že nutně potřebuji i Uranus, z jistých osobních důvodů, a taky proto, že děvčata prostě patří k sobě. Mohla jsem se k němu dostat už dřív, ale kdo ví, třeba by potom nemělo až takový účinek. :3 (Jen tak mimochodem, pořád přemýšlím nad tím, jak je možné, aby blonďatá matka a tmavovlasý otec měli růžovovlasou dceru. Vím, moc to hrotím. :D)

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Knížky s nádechem asijských kultur

Přineste hřebíky, už je tady zas