Dark

Kdybych prohlásila, že Dark je německá verze Stranger Things, urážela bych ho. Ne proto, že by snad Stranger Things byly nějakou urážkou, však víte, že je to jeden z mých nejoblíbenějších seriálů, ale i když by tu jistá tematická podoba byla (aneb díra uprostřed ničeho, ztrácející se děti, podezřelé jeskyně a za humny atomová elektrárna), Dark je trochu někde jinde (po několika prvních dílech jsem ho v jednom tweetu přirovnala k tomu, jako kdyby Stranger Things potkaly Pustinu, a to mi přijde výstižnější). Dark je totiž o dost temnější a syrovější, ve stylu severských thrillerů. Pokud vám Hawkins přišel šílený, tak ve Windenu byste nechtěli bydlet tuplem, protože tam skutečně není snad jedna jediná postava, která by vám byla nějak význačně sympatická a se kterou byste se chtěli nějakým způsobem ztotožnit. U Windenu zkrátka není nakonec až tak úplně zásadní to, co že se to skrývá pod ním, jako především to, co před sebou skrývají jeho obyvatelé, sousedé, rodiny. Minulost, přítomnost nebo budoucnost, všechno souvisí se vším. A za mě to rozhodně potřebujete vidět, protože to za to stojí.