Shoujo Kakumei Utena

If it cannot break its egg's shell, a chick will die without being born.

We are the chick.

The world is our egg.

If we don't crack the world' shell, we will die without being born.

Smash the world's shell!

For the revolution of the world!

Když Utena Tenjou jako malá přišla o rodiče, setkala se s princem, který jí věnoval prsten se znakem růže a příslibem, že tento prsten ji k němu jednou dovede, až se znovu setkají. Utenu však princ okouzlil tak moc, že se rozhodla, že se princem stane sama. Na akademii Ohtori tedy začala směle nosit klučičí uniformu (která tak krásně kontrastuje s jejími dlouhými růžovými vlasy), čímž neochvějně pije krev svým učitelům, ale naopak si vysloužila všeobecný obdiv a uznání od většiny spolužáků, nehledě na pohlaví - Utena totiž vyniká i ve sportu a je prostě strašně cool. Když je jednoho dne svědkem ponížení, které její kamarádce Wakabě způsobí arogantní viceprezident studentské rady a kapitán školního týmu kenda Kyouichi Saionji, naštvaná Utena ho přede všemi vyzve k duelu. Netuší však, že se tím náhodně dostává do víru nebezpečné hry, ve které duelisté se stejnými prsteny, jako je ten, který Utena dostala od prince, bojují o jedinou věc - Rose Bride, kterou je Utenina spolužačka, tichá Anthy Himemiya. Kdo zvítězí, tomu Rose Bride patří a když si ji udrží, získá moc převrátit svět. Utena duel vyhrává a tím pádem teď Anthy patří jí. Každý z duelistů má jiný důvod, proč bojuje, Uteně, která k tomu všemu přišla jak slepý k houslím, je však nějaká vidina moci ukradená. Ovšem ten bullshit, kdy je dívka považovaná pouze za trofej, je něco, s čímž se nehodlá smířit, a proto si uvědomuje, že jediným způsobem, jak Anthy, se kterou si začíná být stále bližší, z této pozice vysvobodit, je pokračovat v duelech, ke kterým ji ostatní vyzvou, a vyhrát je. Všechno ale nebude tak jednoduché a tajemství, která jsou v akademii Ohtori a lidech v ní ukryta, taky není zrovna málo.

Jediný výraz, který by Utenu skutečně dokonale vystihnul, je ten mnou nenáviděný Greenovský - "It's a metaphor." Metafora je totiž úplně všechno, všechno má nějaký více či méně skrytý význam (strejda Freud si v pozadí spokojeně mne ruce) a všechno se dekonstruuje takovým způsobem, že Derrida musí nadšeně poskakovat v hrobě a s největší pravděpodobností si, stejně jako já, budete muset přečíst nějaký rozbor, abyste to všechno fakt pobrali (a stejně mám pocit, že pořád netuším, asi se s tím musím smířit). Ono je to totiž celé takové surrealistické, filosofické a celkově fantasmagorické, ale na druhou stranu je to neuvěřitelně epické a boží. Jen to fakt není něco, u čeho můžete odložit mozek do šuplíku, jsem si totiž jista, že pokud dáte tomuto devadesátkovému počinu (kde se sice nachází větší než malé množství dorito faces, ale který je na nepopsatelně vyšší úrovni než většina současného mainstream shitu) šanci a pokud si libujete v existencialistických otázkách a celkově počinech, u kterých budete mít pocit, že jste na tripu, i když nejste, a které se ve chvíli převrátí tak, že už vůbec nevíte, co jak a proč, mozkové závity vám budou pěkně šrotovat. A stejně tak jsem si jista, že nebudete moct vyjít točité schodiště bez toho, aby vám v hlavě automaticky začalo hrát Zettai Unmei Mokushiroku. A taky by vás mohlo potěšit, že jedna kráva se tam v jedné epizodě na krávu skutečně změní, to byl asi nejlepší character development, jaký jsem kdy viděla. :D A na závěr tímto děkuji Ryuki, že mě na Aki pošťouchla k tomu, abych se na to konečně podívala. ;)