Zase jednou slaný zelný štrúdl

Pokud si někdo náhodou vzpomíná, jeden recept na slaný štrúdl se zelím už se tu objevil, ale jelikož slaných zelných štrúdlů není nikdy dost, tady je ještě jeden, tentokrát s bílým a vyzkoušený z kalendáře, který tatík dostal tuším k Vánocům.

Budete potřebovat listové těsto (pokud chlazené, tak jedno, pokud mražené, tak půl balení), balení bílého kysaného zelí, 200 g slaniny, velkou cibuli, lžíci másla, 200 g čedaru (nemusí to být zrovna konkrétně jen ten čedar, ale chce to nějaký tučnější tvrdý sýr, takže žádný Eidam) a žloutek na pomazání.

Slaninu nakrájejte na nudličky a nasucho vyškvařte v pánvi. Poté k ní přidejte máslo (pokud se vám z ní toho vyškvaří hodně, tak myslím, že už ani není třeba) a nasekanou cibuli. Dohromady škvařte, dokud cibule nezesklovatí, a pak přidejte vymačkané zelí (důležité je, aby bylo opravdu DŮKLADNĚ vymačkané, jinak bude štrúdl hodně mokrý, a to nechcete), ještě chvíli opékejte a pak sundejte z ohně. Těsto si buď rozviňte nebo rozválejte na plát, podle toho, jaké máte. Rozprostřete na něj směs se zelím, posypte větší částí strouhaného čedaru a zaviňte. Štrúdl hoďte na plech s pečícím papírem, svrchu potřete žloutkem, posypte zbytkem čedaru a pečte na 180 stupňů, dokud nezezlátne.

Doma jsme ho dělali už podruhé a můžu říct, že i když některé recepty z toho kalendáře jsou takové, jak to říct slušně, lehce pofidérní, tak alespoň tenhle se povedl, protože je to skutečně žranec. *-* A věřím, že by byl dobrý i studený. Jen tedy zatím nikdy nezbyl.