Lepší pozdě nežli později aneb první a poslední skutečně studentský Majáles

Vloni jsem měla praxe. Předtím na bakaláři jsem pro změnu neměla ve škole tolik kamarádů. Proto jsem si letos řekla, že ať už obhájím nebo neobhájím, půjdu buď decentně slavit nebo zapít žal. A taky jsem se tedy alespoň jednou za svá studia konečně vydala na Majáles. :)

Vím, vzhledem k tomu, co se teď děje na jihu republiky, nějak nemám právo stěžovat si na zimu, ale skutečnost je taková, že jsem mrzla fakt solidně (a od toho, aby mi neumrznul zadek, mě chránila jenom Míši deka). Ale hezky od začátku. Po obědě jsem se vydala s předstihem do Ústí, protože jsem potřebovala do Fóra (v našem H&M totiž tu úžasnou Mermaids are real láhev na pití vůbec neměli a tady díkybohu byly ještě poslední tři, takže jedna je moje, muhehe) a na zastávce u kampusu jsem počkala na Míšu, která dorazila někdy před půl třetí. Obě jsme ještě uhrály studentské vstupné, vyfasovaly jsme pásku na ruku (já chtěla ten hezký papírový lístek, fňuk ... ale to bych holt musela do předprodeje) a nic už nebránilo našemu vstupu do areálu u FUD (pozn. překladatele - Fakulta umění a designu).

Chvíli jsme postály u stánku univerzitní knihovny, kde brigádničili známí a kde se v tu chvíli vyskytoval i spolužák Filip jako velmi casual verze Harryho Pottera. A kde jsem také přispěla návrhem psaným do růžového srdíčka, protože na nástěnce zatím žádné nebylo. Růžová je opomíjená, vy srabi! Jelikož jsem měla doslova hlad jako vlk, vydaly jsme se s Míšou za mírného poprchávání nejdřív obhlédnout nabídku žrádelních stánků (a já zaregistrovala mou fialovou slečnu s nějakým chlapcem, nevím, jestli ona zaregistrovala mě ... ale ten obří duhový deštník myslím dost svítil na dálku). Nakonec jsem zakotvila u fazolovo-kukuřičného vegeburgeru, který mě zaujal na první pohled, vypadal prostě neuvěřitelně žravě. A dobře jsem udělala, protože (i za tu cenu) byl skutečně vynikající a navrch fakt obrovský (a dokonce jsem se jím při konzumaci ani nezprasila jinde než na rukou, ha!).

Jsme těžcí hipsteři © Míša

Moderátor: "Pan rektor dnes bohužel nedorazí."

Filip: "Asi odletěl do teplých krajin."

Další zastávka byla u stánku C'UP, protože mi byla fakt kosa a tam měli svařák, se kterým jsme zakotvili u stolů a o který jsme si s Filipem notně zahřívali alespoň zmrzlé ruce. K tomu nám hrála kapela Holden, a musím říct, že dost pěkně, líbilo se mi to. Jen mi bylo chlapců ve fešných kožených bundách docela líto, protože vzhledem k tomu počasí byla účast v té době dost mizivá. Poseděli jsme, poposlouchali, pořešili věci, a u toho nám postupně odumíraly veškeré části těla. Ve čtvrt na šest, když začínali hrát teepee, jsme tedy s Míšou oklepaly zmrazky, rozhýbaly mrtvé končetiny a vydaly se na autobus a já pak v půl šesté vlakem domů.

Je to obrovská škoda, že letos to počasí vyšlo takhle pitomě. Kdyby si člověk mohl sednout jen tak do trávy a nemusel permanentně myslet jen na to, jaká je mu kurevská zima, asi by si to užil o dost víc. Takhle jsem ani na to studené pivo neměla chuť. I přes ty počasní kixy jsem ale ráda, že jsem tam alespoň těch pár hodin pobyla, viděla známé tváře a dobře se najedla. A taky mám díky Míše doma sežraného jednorožce, a to se vyplatí. ;3