Kobayashi-san Chi no Maid Dragon

Slečna Kobayashi je, ostatně jako většina Japonců, tak trochu workoholická programátorka, která, vzhledem k tomu, že žije sama, nemá problém pracovat třeba i dlouho do noci. Navíc se spíš tak trochu chová jako chlap, trošičku ujíždí na maidkách a ráda si po práci odpočine tak, že se jde někam napít ... a často to končí tím, že si z toho večera moc nepamatuje. Jednoho dne se však u dveří jejího bytu objeví drak. Regulérní okřídlený mýtický tvor velikosti třípatrového domu, pokrytý šupinami a chrlící oheň, navrch se schopností ovládat magii. Jenže on to není jen tak nějaký drak, nýbrž dračice jménem Tohru, které Kobayashi, ačkoliv si to nepamatuje, během jedné ze svých opileckých eskapád údajně zachránila život a pozvala ji k sobě domů. A tak se Tohru, která se promění do lidské podoby děvčete v maidkovském oblečku (ale i tak jí často zůstávají rohy nebo ocas, který jí dorůstá jako ještěrce, občas i křídla), chce Kobayashi odvděčit tím, že jí bude dělat služebnou. Proč? Protože se do ní zamilovala. Kobayashi, i když se tomu ze začátku brání, u sebe nakonec Tohru bydlet a maidit nechá. Na scéně se postupně začínají objevovat další draci, ať už malá Kanna, která chtěla odvést Tohru domů, ale nakonec ke Kobayashi přilne jako k mateřské figuře, Fafnir, který lidmi pohrdá, ale na oblibu videoher a otaku stuffu, který sdílí s Kobayashiným kolegou z práce, se to nevztahuje, skutečně nadměrně vyvinutá Lucoa, nebo věčně nenažraná Elma. Do té doby samotářská Kobayashi začíná zjišťovat, jak moc se v každodenní přítomnosti Tohru a Kanny změnila a jaké to je, když vám na někom doopravdy záleží, a draci si začínají všímat toho, že lidé a tenhle svět celkově zase nejsou až tak hrozní, jak si mysleli.

Pamatuji si, že už před dávnou dobou kdosi sdílel upoutávku na Twitteru s tím, že takhle vypadají draci v Japonsku. Pustila jsem si, jen jsem si řekla wtf a úspěšně jsem to vypustila z hlavy. Po nějaké době, když už byly venku asi tři nebo čtyři díly, mi ho MAL vyplivl na úvodní stránce, já si uvědomila, že něco takového mělo vlastně existovat a řekla jsem si, že za zkoušku nic nedám ... a jakkoliv bych to nečekala (a tuplem u KyoAni), od prvního dílu jsem byla zaháčkovaná a stala se z toho jedna z absolutně nejmilejších věcí letošní zimní sezóny. :'3 Všechny dračeny mají nádherné oči a ještě nádhernější vlasy (jestli se mi někde poštěstí potkat povedené cosplaye, tak se asi uslintám nebo je umačkám *-*), Fafnir je pak dokonalou dračí reinkarnací Sebastiana z Kuroshitsuji (a nevěřím, že by to Daisuke Ono nedělal schválně :D) a i když se u Lucoy často divím, že nepřepadává nebo si při běhu nevyrazí zuby, povahově je prostě neuvěřitelně milá a ten očekávaný fanservis nakonec není tak hrozný. Celkově je to prostě strašně ňuňavá oddechovka (se stejně ňuňavým openingem i endingem, ani jedno jsem nikdy nepřeskočila), která pobaví a zahřeje u srdce. ♥ A jen tak mimochodem ... ufiknutý ocas Tohru už existuje ve formě plyšového polštářku a ani v nejmenším bych se nebránila tomu mít ho doma. >:3