ChäoS;Child

"I'm different than other people."

A lot of people say that. But most of them are wrong. They're all idiots, and they don't realize it. But I'm the one person that really is different.

Před šesti lety docházelo v Shibuye k sérii brutálních a dost bizarních vražd známých pod jménem New Generation, které byly spojeny především se jménem Takumi Nishijou. Když události vrcholily, Shibuyou otřáslo zemětřesení, které značnou část srovnalo se zemí, a k nebi vytryskl sloup jasného bílého světla. V té době ještě malý Takuru Miyashiro byl jedním ze svědků, kteří tento podivný jev zahlédli. Ovšem teď, po šesti letech, se zdá, jako by se události New Gen vrátily a na výročí každé z předchozích vražd je spáchána nová, neméně brutální a bizarní. Takuru, teď už jako středoškolák, se se svým investigativním klubem snaží všemu přijít na kloub, protože ho celý případ New Gen fascinuje, ačkoliv se tím často dostává na hranu zákona a svou nevlastní sestru Nono tím dovádí k zoufalství. Když se jednoho dne s kamarádkou Serikou octne přímo na místě činu, kde se shodou náhod nachází také další spolužačka, Hinae Arimura, věci se začnou čím dál víc zamotávat. Obzvlášť, když Takuru začíná zjišťovat, že stejně jako několik dalších lidí z jeho okolí disponuje schopnostmi přesahujícími běžné smrtelníky, které zjevně nějak souvisí s oním sloupcem bílého světla, který před lety viděl. Souvisí nějak vraždy s podivnými sumo nálepkami, které se všude začínají objevovat a které u některých lidí způsobují dost znepokojivé reakce? Jakou roli v tom všem hraje Takuru? Kde je hranice mezi realitou a iluzí a jak je od sebe vůbec lze odlišit? A jsou vůbec všichni takoví, jací se zdají?

Jak už vám mohlo dojít z úplného úvodu, jedná se o volné pokračování navazující na ChäoS;HEAd (a jedná se tedy o další z paralelních dějových linií Steins;Gate, Occultic;Nine a Robotics;Notes), s kompletně novým obsazením, a to je vlastně i jeden z důvodů, proč porušuji svou zásadu nepsat recenze o pokračováních jednoho anime. Události navazují na to, co se událo v ChäoS;HEAd, ale není to druhá řada v pravém slova smyslu. Navíc, a to je důvod nejhlavnější, oproti ChäoS;HEAd, které mi ve výsledku přišlo jako dost promarněný potenciál (a Takumiho bych s chutí skopala do kuličky), mě ChäoS;Child velmi mile překvapilo a hlavně bavilo ... a co vám budu povídat, čím víc se blížil konec, tím víc mi padala čelist dolů, protože zvraty everywhere. Je to zkrátka takový ten klasický mindfuck, kde nic není tak, jak se zdá, a kde se tak trochu kreativnějšími (ve smyslu Hannibala Lectera) scénami taky zrovna nešetří.