Serial Experiments Lain

What isn't remembered never happened.

Memory is merely a record.

You just need to rewrite that record.

Lain Iwakura je poměrně zvláštní čtrnáctileté děvče. Je tichá, nemá moc přátel, a přesto že její otec pracuje v počítačové společnosti Tachibana Labs, Lain se nevyzná prakticky ani v základním ovládání počítače a nějak zásadně po tom ani netouží. To se ovšem změní ve chvíli, kdy jí, stejně jako několika dalším spolužákům, přijde mail od jejich spolužačky Chisy. Na tom by nebylo nic zvláštního, kdyby Chisa nějakou dobu předtím neskočila ze střechy a nezabila se. Ostatní spolužáci mail považují jenom za nevhodný a krutý vtip, ovšem Lain se Chisina slova o tom, že už neměla žádný důvod zůstat v reálném světě, protože v něm stejně nezáleželo na tom, jestli v něm skutečně byla nebo ne, a tak si uvědomila, že už se nebojí vzdát se svého těla, nějakým způsobem dostanou pod kůži. Díky otci, který se zdá být jejím nenadálým zájmem o technologii potěšen, dostává nejnovější model počítače Navi a objevuje Wired, virtuální komunikační síť velmi podobnou našemu internetu. A ačkoliv ji otec varuje, aby si nepřestala uvědomovat, že svět Wired není ten skutečný svět, Lain se začíná měnit. A to nejen v tom smyslu, že ačkoliv dřív neuměla pomalu ani otevřít mail, nyní nemá problém vylepšovat si svůj Navi na neuvěřitelnou výkonnost, a její pokoj prakticky přeměněný na jeden velký počítač monitorují podezřele vypadající chlápci v černém. Hranice mezi realitou a Wired se začínají ztenčovat a smývat ... a ostatně, byly tady vůbec někdy nějaké hranice? Je Lain vlastně ještě pořád ta stejná Lain? A kdo je vůbec Lain?

Vidíte to ... já jsem v roce 1998 byla capart ve druhé třídě a počítač jsem znala jenom jako tu krabici, se kterou táta pracuje, a Japonci už v té době stvořili takhle nadčasovou záležitost řešící otázky vnímání, (nejen kolektivního) vědomí, identity a samotné existence ve spojení s virtuální realitou. Čili otázky, které jsou stále ve stejném kontextu aktuální, a to tak, že hodně. Wow, just wow. Na to, že je to devatenáct let staré, skutečně klobouk dolů a hluboká úklona, a to i k samotnému provedení (a nebýt MAL, který mi ho předhodil do návrhů a já si ho náhodou všimla, asi bych o jeho existenci neměla ani tušení). Není to něco, u čeho můžete odložit mozek do šuplíku, je to taková lahůdka poměrně dost náročná na přemýšlení a uvažování (sama přiznávám, že jsem pár věcí asi taky úplně přesně nepobrala, ale s tím se holt musí počítat). Pokud ale taková přemýšlející anime s existencialistickými tématy vyhledáváte, doporučila bych vám tuhle psychologickou avantgardu minimálně zkusit. Třeba budete mile překvapeni.