Mob Psycho 100

Shigeo Kageyama, nebo také známý pod přezdívkou Mob, nikdy nebyl tak úplně obyčejný chlapec. Již od útlého věku se u něj začaly objevovat psychické síly - díky telekinezi například dokázal hýbat předměty pouze silou vůle nebo ohýbat lžičky. Ještě jako malý chlapec své schopnosti rád ukazoval ostatním, ale postupně od toho začal upouštět, až od toho upustil úplně. Nyní jako osmák tedy není na první pohled ničím zajímavý a většina lidí si ho vlastně ani nevšimne. Marně se snaží, aby si ho všimla Tsubomi, jeho spolužačka a láska už od dětských let, a po škole se svým duchovním mistrem Aratakou Reigenem, kterého skutečně respektuje (a který však sám žádné schopnosti nemá, vlastně je to prachobyčejný podvodník, který zneužívá toho, jak mocné médium Shigeo je), vymítá zlé duchy ... a také se snaží přijít na to, jaký je vlastně smysl jeho života. Ovšem, Shigeo se svými schopnostmi není sám, jemu podobných médií existuje mnohem víc. A existuje také ďábelská tajná organizace Claw složená právě z takových jedinců s obrovským komplexem nadřazenosti, jejímž cílem není nic menšího než totální ovládnutí světa a nastolení nového světového řádu. A právě tahle organizace začne vystrkovat růžky, když se síly probudí v Shigeovo mladším bratrovi Ritsuovi a všechno se to nějak zamotá. Jenže ani to ještě není všechno. Shigeo, kromě toho, že je skutečně hodně, hodně silné médium, má ještě jeden problém. Když se jeho emoce, ať už třeba strach nebo smutek, dostanou na plnou kapacitu, oněch 100%, tak zkrátka vybuchne ... obrovským množstvím energie a síly, kterou není schopen kontrolovat.

Matně si vzpomínám, že jsem o tom četla už u Scars, pak mi doporučila i Kadet ... a když něco doporučí Kadet, tak je to must-watch. A dobře jsem udělala, protože od prvních minut jsem věděla, že se mi to bude líbit. Člověk se asi neubrání srovnání s One Punch Man, už jenom proto, že oba pochází ze stejného pera a při prvním pohledu na styl kresby se to prostě nezapře (snad jen to, že Mob nemá plešku, nýbrž slušivý účes střižený podle hrnce) ... a však se tam sám Saitama několikrát mihne v podobě tapety na mobilu a podobně. A stejně, jako se mi líbil One Punch Man, Mob Psycho 100 se mi líbil taktéž, a to velmi. Sympatické hlavní postavy (Teru s tím ananasem na hlavě nemá chybu), ta typická divnokresba, na kterou už jste si ale mohli zvyknout, nejenom srandičky, ale i vážné chvilky, epické bitky jak se patří, a naprosto úžasný opening, jak po hudební, tak vizuální stránce. Pro mě osobně tedy Mob Psycho 100 bylo velmi milým a příjemným překvapením (protože kdyby nebylo ostatních, asi by mě minulo a to by byla vážně škoda), které mi prostě sedlo do noty. :)