H. P. Lovecraft no Dunwich Horror Sonota no Monogatari

Tři klasické příběhy mistra hororu H. P. Lovecrafta - První, The Picture in the House, pojednává o muži, který se rozhodne ukrýt před blížící se bouří ve zdánlivě opuštěném domě, kde ovšem narazí na starou knihu jménem Regnum Congo a staříka, který se zdá být velmi znepokojivými ilustracemi v oné knize doslova posedlý. Druhý, The Dunwich Horror, pojednává o univerzitním profesorovi, kterého jednu noc probudí zuřivý štěkot a vrčení hlídacích psů, a to, co najde v univerzitní knihovně, nebude zdaleka tak děsivé jako to, co teprve přijde. A třetí, The Festival, pojednává o cizinci, který na zimní slunovrat cestuje do starobylého přímořského přístavu, aby se zúčastnil slavnosti, jaká se koná jen jednou za sto let.

To, co je na tomto tři čtvrtě hodinovém dílku (na které bych, nebýt Rien, asi nikdy nepřišla) asi nejzajímavější a nejpůsobivější, je bezesporu jeho provedení - jedná se totiž o claymation, tedy rozpohybované modely. Japonci tomu dokonce dali název ga-nime, tedy animace, která spojuje anime s netradičními animačními technikami. Nutno zmínit, že pro mě osobně to bylo zároveň nejvíc creepy, protože v tomhle směru to mám úplně stejně jako Mabel - slow motion je horší než černá magie a prostě mě to fakt děsí. :'D Což je na druhou stranu u hororu, když přidáte velmi dobře doplňující hudbu, vlastně dobře, protože výsledná atmosféra je skutečně tísnivá. Jediné, co mě tedy docela rozesmálo, bylo vydávání češtiny za latinu ... Japonci si prostě nedají pokoj. :D