What the F aneb AkiCon 2016

Již po sedmé jsem se vydala na AkiCon, na kterém jsem své conování právě před těmi sedmi lety začala ... a musím konstatovat, že letos to bylo víc než epické a rozhodně méně WTF, než jsem očekávala ... a rozhodně více FTW. ;)

Celý výprava začala tradičně v pátek. S Rien jsme na Chodov, i když se nám to Praha snažila krásně zkomplikovat výlukou metra a náhradními autobusy, dostaly někdy kolem půl čtvrté. Saya s Kyoko už na nás čekaly před Volhou, kde jsme měly zamluvené ubytování. Samotné odbavování se, vlivem různých věcí, ale především lidského faktoru, ehm, protáhlo asi přes půl hodiny, ale nakonec jsme přeci jenom mohly s úlevou svalit všechnu naši bagáž na naši krásnou čtyřlůžkovou buňku. Vybalily jsme si, bylo mi popřáno k narozeninám (a dostala jsem, kromě dalších věcí, o kterých ještě padne slovo, jezdícího Daleka! *-*) někteří, slovy Kyoko, se převlékly do lolity, a někdy po páté jsme se vydaly do Zahrady, vyzvednout si vstupenky (které letos moc chválím, protože jsem tu svou využívala i jako vějíř), objednané placky (jen duhová to může být) a jiný merch. Jelikož nás nějak nic nezaujalo, chvíli jsem si venku popovídala s Davem alias dokonalým Dracem Malfoyem (nekecejte, kdo z vás by nechtěl hugnout od Draca, navíc ještě takhle luxusního, hm? >:3) a pak jsme se všechny čtyři vydaly zpátky na kolej. Pojedly jsme holkami milosrdně donesenou pizzu a jelikož Rien nebylo dobře, někdy v devět už jsme ležely v posteli, pročítaly program a Playbishíka ... a řešily, jestli by v Anthropoidu pan Grey umlátil Heydricha svou kládou. :D (aneb klasické conové intelektuální debaty, nad kterými běžné veřejnosti zůstává rozum stát)

×××

Musím říct, že i když jsme v sobotu měly budíka daného na sedmou, a i když ty postele neuvěřitelně vrzaly, vyspala jsem se fakt dobře a hlavně dostatečně. Se Sayou a Kyoko, které se vyhrabaly o něco později, jsme se tak nějak prostřídaly v koupelně, všechny čtyři postupně nahodily cosplaye (Saku za vydatného provolávání, že v podkolenkách vypadá jako člen Hitlerjugend) a už někdy po deváté jsme se s Rien vydaly směr Zahrada, holky ještě musely na Chodov pro boty. V Zahradě jsme se po chvíli sčuchly se Simčou a Honzou (kteří mě nepoznali :D) a taky mi bylo popřáno. :3 Po chvíli dorazily holky, kromě nich jsme ještě, stylově na záchodě, potkaly Kůzle, taky se objevila Yume a v neposlední řadě Kadet s Ryuki se svými záložkami (mám podepsanou, muhahaha), které mi dokonce přinesly javorový list, a jelikož jsem čekala na své dvojčátko, povedlo se nám ukořistit volný stůl a v případě některých se i osvěžit.

Kolejničtí mudlové zase jednou měli pozdvižení aneb výtahová selfie © Saya

Lowrýna jako dokonalá Mabel mi dorazila někdy kolem desáté, a už tedy nic nebránilo tomu, abychom všechny šly ven nasekat milion fotek, dokud ještě vypadáme použitelně. Mimochodem, okamžiky, kdy na vás někdo zavolá Ahoj Dippere nebo si rovnou přijde pro hug (a chce vám zabavit Billa), jsou něco, co jsem ještě nikdy nezažila a o to úžasnější to je. :'3

Když už nám všem dostatečně mrznul zadek, vydaly jsme se zpátky dovnitř, kde někteří poobědvali (já si vzala příklad ze svého dvojčete a poobědvala čtyři pytlíčky cukru, ehm), Kadet s Ryuki si k nám přisedly (a Ryuki mi na ruku nakreslila Billíška, awww). Saya s Rien se pak obětovaly a šly za nás vystát frontu na Akicosplay, na který se nám tedy opět povedlo prorvat se a opět to stálo za to. Prostě, jak často za život vidíte cosplay Rudolfa II.? Po skončení jsme splnily svou občanskou povinnost a odvolily do Bedny-sana, a opět se vydaly na chvíli na vzduch (a tradiční conovou slimku). A samozřejmě spáchat památeční foto s vranomatrixovým duem, které mi, jistě zcela nezištně, věnovalo letošní Vějíř (I see what you did there ... shame on you and your self-promotion!)

Když jsme opět začaly pociťovat omrzliny, opět jsme vevnitř obsadily volný stolek, Saya mě jakožto zodpovědná policejní inspektorka pozvala jakožto shotu na pivo (Stan by ze mě měl radost), a chillily. Dvojčátko nás pak, stejně jako o chlup dřív i vranomatrixové duo, muselo opustit, ale ještě předtím jsme s Billem dostali nasbírané italské škeblanky a dáreček, u kterého jsem se snažila ze všech sil vydržet, ale bylo to silnější než já Bill mě přemluvil, protože ... FRIGGIN' JOURNAL 3, BITCHES!!! Ano, Saku teď tuto epičnost vlastní, předvedla dokonalou dipperovskou pištivou reakci a brzy nasadí dipperovský mód, aby se do té epičnosti nejtěžšího kalibru mohla začíst a zaluštit. :'333 Na chvíli se k nám ještě připojila Simča s Honzou, s drkotajícími zuby jsme venku vyfotily posledních pár fotek a v pět jsme se vydaly na kolej odhodit všechny ty mučící nástroje s tichým klením v dál, rozumějte převléknout (vy se možná smějete, ale asi jsem měla fakt nějakou posedlou síťku, protože mi do hlavy vyžrala takový červený pruh, že jsem ještě v neděli vypadala, jak když se mi chtěl strýček Hannibal podívat, co chutného mám uvnitř :'D).

Ty jiskřičky v očích jsou zcela autentické, protože ... prostě ASDFGHJKL. :'333

Na koleji jsme ze sebe v rychlosti udělali jakž takž lidi a už jsme prchaly zpátky na Aj-do-ru, které bylo letos také víc než epické, šalalalí si zpívám doteď a Rien mě za to dokonce i mlátila. :'D Potom už jsme se vydaly akorát v ledovém vichru na Pankrác na sushi (tuňák, om nom nom) a pro zásoby na neděli, a pak už jen hurá kompletně odvšivit do horké sprchy, vyčůrat, pomodlit a spát.

×××

Jelikož mě polovinu noci buď úporně škrábalo v krku nebo jsem pro změnu přes ucpaný nos nemohla dýchat (a taky jsem se, na vteřinu stejně jako předchozí noc, vzbudila ve 4:16, což mě poněkud zarazilo), ta hodinka navíc díky změně času se docela šikla. Každopádně, posnídaly jsme, sbalily si věci, které jsme si díkybohu mohly nechat v úschově na koleji, a někdy po deváté jsme vyrazily do polomrtvé Zahrady, jak už to tak v neděli na conech bývá. Propašovaly jsme se na Novinky japonské kinematografie 2016, což se nakonec ukázalo jako dobrý nápad, protože se našlo pár titulů, které by mě skutečně zajímaly. Zůstaly jsme samozřejmě ještě na Erotiku a sex v japonské kultuře (aneb, jak jsem prohlásila už na koleji, pornodestičky a spol.), která se ukázala také být velmi poučnou a mezery ve vzdělání doplňující. 8D Ještě jsem naposledy prohodila pár slov se Simčou a Honzou, a s Rien jsme se po dvanácté rozloučily s holkami a vydaly se na kolej pro věci. Díky kolejdědkovi příjemnému asi jako osina v zadku, který zdržoval, co mohl, nám nakonec, kdybychom nestihly první metro a první sardinkoidní autobus, málem ujel neméně narvaný rychlík. Nicméně, někdy kolem půl čtvrté jsem ověšená jako vánoční stromeček dorazila domů a teď už jenom vstřebávám dojmy.

Tenhle ročník byl totiž neuvěřitelně skvělý. Z programu jsem toho sice (prakticky už tradičně) moc neviděla, ale poprvé v životě jsem měla na cosplayování parťáka, který se na mě nevybodnul, a minimálně za sebe musím říct, že jsem si naše Mystery twins fakt strašně moc užila. ♥ A taky jsem samozřejmě vděčná všem lidem, ať už mým věrným spolubydlitelům a spolucestovatelům, ale také těm, které vidím jednou za uherský rok a mluvím s nimi ještě méně, protože také oni měli obrovskou zásluhu na tom, jak moc skvělý tenhle AkiCon byl. Znovu jsem si totiž připadala stejně nadšená a okouzlená jako tehdy, kdy jsem do KC Zahrady před sedmi lety vkročila poprvé. :3

P.S. I takovéhle věci se děly ... a já kupodivu nejsem ani jejich autorem, ani iniciátorem! (aneb Simčin bondage Totoro se svými "vemínky")