Nejteplejší den v roce aneb Prague Pride 2016

Již podruhé na pochodu hrdosti, protože loňský rok ve mě zanechal nesmazatelný dojem a chuť účastnit se i nadále. A opět na začátek posloužím transparentem, který mě zaujal - "Penis nebo vagína, my jsme jedna rodina."

Před devátou jsem se prodrala nechutným davem lidí, který byl jak na nádraží, tak i na peroně, abych urvala jediné volné místečko v kupé u Rien, kterou jsem už tak dlouho neviděla. :3 Nicméně, cesta proběhla víceméně v pohodě, jak jen to se všemi těmi výlukami a dočasnými zastávkami jde, a někdy kolem tři čtvrtě na jedenáct jsme se vylodily na pražském hlaváku, kde se ještě na můj popud zapadlo do Claire's, které u nás prostě není, a odkud jsem si odnesla tento naprosto ňuňu balzám na rty, který sice příšerně smrdí, ale hlavní byl ten vizuál, o ten mi šlo především. :3

Potom jsme se pomalu vydaly na Václavák, do Adalberta, který jsme vloni úspěšně našly, pro zásoby, se kterými jsme si dřeply na lavičku, protože času bylo dost a já potřebovala uvázat kravatu, a předaly si dárečky k svátkům a narozeninám (jen tak mimochodem, já k svátku obdržela epické RHPS tričko, asi mám jistotu, na co zítra koukám ♥♥♥). A taky si zakoupily kurevsky drahou duhovou vlaječku, ale na druhou stranu, aspoň to šlo na dobrou věc. Když už nás přestalo bavit dřepět, vydaly jsme se na obhlídku okolí a při té příležitosti u Queershopu zakoupily duhové malovátko, kterým jsem se poté Rien pokoušela na obličeji na její přání stvořit blesk, jako měl Bowie. To už nás ale u výlohy thajských masáží, kam jsme se uklidily, našla Kyoko, dodělaly jsme poslední vizuální úpravy, blýskly si pár fotek a někdy po jedné se průvod dal do pohybu.

"Schválně, kolik lidí sem dneska přijelo jenom chytat Pokémony."

Duhovky © Kyoko

Sluníčka letos nebylo tolik, jako vloni, ale vedro bylo i tak solidní, navrch jsem několikrát dostala nafackováno transgender vlajkou a vlajkou Pirátské strany. :D Ale povedlo se mi ještě ve vzduchu chytit jednu červenou konfetu. I pár pánbíčkárů se zase našlo, a nejlepší byl jeden pán, který jednoho z nich suverénně vyfuckoval. :D Stejně je nejúžasnější pohled právě na ty starší lidi, když jsou ruku v ruce a s úsměvem na tváři. :'3 A dojatá jsem byla i tehdy, když z Čechova mostu vzlétlo hejno černých balonků na památku toho, co se stalo v Orlandu. Jen mě poněkud zamrzelo, že letos jsme, oproti loňsku, vyfasovaly akorát duhové vějíře od Vodafonu a jinak nif. :< Nicméně, s Batmanem v zádech jsme došly až ke schodům na Letnou, kde jsme se rozloučily, Kyoko pokračovala dál a my s Rien se vydaly na tramvaj, která bohužel končila u výstaviště, takže ještě kus pěšky, a potom po půl čtvrté z Holešovic rychlíkem dom.

Zase mám pocit, že se asi brzo rozpadnu, jak mě aktuálně všechno bolí, ale jsem nehorázně šťastná, že jsem byla, i letos to byl úžasný zážitek a ten pocit se zkrátka nedá popsat, ten se musí zažít. :3