Papírový ráj aneb Svět knihy 2016

Tak mám za sebou další premiérovou návštěvu nějaké akce a také první letošní setkání tohoto druhu. :3

Do Prahy jsem se tentokrát nevydávala vlakem, nýbrž autobusem, který naše město poměrně nově zřídilo, a který je jednak o polovinu levnější a jednak o 100% pohodlnější. Jen je tedy dobré zajistit si jízdenku předem, abyste měli jistotu, že v daný čas skutečně odjedete. To samozřejmě nebyl můj případ, já měla svůj lístek tam i zpátky už koupený, takže jsem krátce po deváté mohla směle odfrčet směr Praha, a i ta hodinka cesty utekla poměrně rychle. Vylodila jsem se na Holešovicích a i cestu na výstaviště jsem našla bez nějakých větších potíží (i když jsem prolezla někudy přes parkoviště a ke vstupenkám se musela přes areál vracet). Nicméně, u fontán a front ve stylu demo verze Crowleyho Pekla mě odchytla Hana, hned jsme si tedy šly pro lístky, a po chvíli jsme našly i ve frontě už čekající Gabču. ^^ Jelikož Verča měla dorazit trochu později, ve třech jsme se tedy někdy kolem jedenácti vydaly dovnitř vstříc davům a neuvěřitelně vydýchaného vzduchu ve stylu tropického pralesa. Já hned pořídila pro taťku k narozeninám (a taky pro sebe, protože si to chci přečíst taky) Ve službách zla, prolezly jsme hlavní sál, a potom jsme, už i s Verčou, prolezly i další prostory, kde jsem si pro změnu nasyslila zadarmo dubnové číslo Pevnosti a urvala Peklo od Yasutaky Tsutsuie jenom za 49,- (no neberte to, že).

Když už nám někdy po dvanácté uvnitř bylo skutečně mdlo, vydaly jsme se ven na vzduch (a u východu jsme dostaly na ruku razítko malého červeného smajlíčka, abychom se zas mohly vrátit), kde jsem se od holek na hodinku nebo dvě odpojila, protože u fontány na mě čekaly Kadet a Ryuki, která je naživo prostě neuvěřitelně miloučká (a navrch má hrozně podobné brýle těm mým, plusové body!) a já jsem opravdu strašně moc ráda, že jsem ji konečně po všech těch letech měla možnost potkat. :'3 Společně jsme v restaurantu v areálu poobědvaly šopák, popily napěněnou Fofolu, prolistovaly letošní Vějíř, pořešily všechno možné a nasmály se, až běda. :D

*Kadet mi vybírá z vlasů nafoukané kaštanové kvítky*

"Neber mi to, si tam pěstuju po vzoru Kuramy zahrádku!"

Někdy kolem půl druhé jsem se s holkama rozloučila, doporučila jim návštěvu nově otevřeného Hamleys, kam se s Gabčou chystáme za měsíc (nemáte zač), spáchaly památeční foto, aby byl důkaz, že nejsme fejk, a pak jsem se vydala zpátky do areálu najít čarodějnice v kavárně, a cestou jsem poprvé ten den narazila na samotného Sigmu, heč!

"Selfie tyčka ... *napřáhne ruku* Myslíš SS tyčku?"

Holky jsem podle instrukcí našla sedět v kavárně nahoře na ochozu spolu s dvěma mě neznámými, ale velmi milými slečnami, kde jsme taktéž poseděly, i s Doktorem, aby se taky vyvětral, když už jsem ho tam propašovala ("Crowley teď určitě doma brečí"), opět pořešily všechno možné a opět se nasmály. :) Poté jsme se ještě jednou vydaly dolů do pralesního vzduchu, kde jsem opět potkala Sigmu a dokonce jsme dvakrát potkaly pana Trojana, z čehož jsem měla doslova druhé (nutno podotknout, že pištivé) Vánoce, protože přeci jenom patří k mým nejoblíbenějším českým hercům. :'3 Po čtvrté hodině jsme ještě spáchaly jednu památeční selfie s fellow witches u fontány, a s Hanou jsme se vydaly směr holešovické nádraží. Hana se nalodila do metra, já zas do, tentokrát už o poznání méně nacpaného, autobusu, který mě o hodinu později vyplivnul u nás.

Musím říct, že Svět knihy mi tedy udělal obrovskou radost. Jednak akcí samotnou (holešovické výstaviště je prostě krásná budova), jednak počasím (protože v Praze to skutečně i přes ten vichr pražilo fest), ale především všemi lidmi, které jsem po dlouhé době zase měla možnost vidět, takže díky, díky vám všem za kouzelný den. :3