Ever After High

Aneb když už máme střední školu, kterou navštěvují potomci známých i neznámých příšer, tak proč bychom neměli také střední školu, kterou by navštěvovali potomci pohádkových postav, že? Dlouhou dobu jsem EAH upřímně považovala jenom za takovou víc holčičí verzi MH, o panenky jsem občas pohledem zavadila, ale nevěnovala jsem jim nějakou větší pozornost, ale po přečtení Školy Dobra a Zla jsem trochu změnila názor a řekla si, že by to možná nemuselo být až tak hrozné. Ano, MH je mi pořád bližší a myslím, že to se asi nikdy nezmění, ale i tady se kromě pěkně srozumitelné angličtiny a opravdu moc hezké kresby (fakt, hrozně se mi líbí) najdou mnohem vážnější myšlenky, jako například asi hned ta nejhlavnější - že každý má právo psát svůj vlastní příběh, každý má právo zvolit si takový osud, jaký on sám chce, ne takový, jaký mu někdo předem určil, nalinkoval a vnutil, aniž by on sám měl možnost do toho jakkoliv mluvit ... a především také to, že nemusíme kráčet ve šlépějích svých rodičů (a že tohle je přesně důvod, proč mám tak moc ráda Raven). Když jsem byla zrovna minulý týden nemocná, podívala jsem se na snad všechny speciály a film, co zatím vyšel, a musím konstatovat, že u některých postav mě také velmi potěšil character development, který je v mých očích posunul k lepšímu (ano, Apple, koukám se na tebe). Kromě toho jsem v poslední době hned přečetla také tu malou trilogii od Shannon Hale, a ani ta mě nezklamala. Vždycky jsem zkrátka měla blízko k fantasy světům, ať už k příšerkám nebo k pohádkám, takže i když se nejspíš už poněkud vymykám cílové věkové kategorii, pořád jsou mi tyhle seriály stoprocentně milejší než Ordinace v růžových ohrádkách, Ohnilá kuřata a podobně.