Předvánoční pražská posilka aneb slet čarodějnic

Jen jedno slovo - Praha. Vlastně dvě slova - předvánoční Praha. To je jeden z nejkratších a zároveň nejděsivějších hororů, co znám. Ale i tak to byl tenhle slet víc než bezva. :3

Ráno jsem byla rodičovstvem mířícím na nákup milostivě hozena na nádraží, kde jsem se před devátou nalodila do silně přecpaného rychlíku připomínajícího indický v dopravní špičce. Měla bych snad děkovat bohu, že se mi nakonec podařilo našťouchnout se do dámského oddílu (Crowley do toho sice trochu nezapadá, ale co, byl v tašce), takže jsem ještě před Ústím seděla a mohla si až do Prahy hezky číst Saturnina.

Cesta utekla poměrně rychle, navíc se, na rozdíl od toho hnusu, ve kterém jsem vyjížděla, v Praze udělalo hezky. Kolem půl jedenácté jsem se vylodila na hlavním nádraží a bez nějakých větších potíží našla nejen Hana, ale i Verča a Gabča, kterou tímto můžu vyškrtnout z kategorie pouhých blogolidí. ^^ Verča nás zavedla do kavárny v muzeu, kde jsme zakotvily nad kafíčkem (které prý chtěl Crowley Haně vypít), pořešily všechno možné, Verča nechala kolovat echt britiš Doctor Who časopis (který mám teď shodou okolností u sebe, ale slavnostně přísahám, že vrátím!), předaly si vánoční dárky (prý je smím rozbalit až na Štědrý den, takže zatím smolík ... tedy, až na nádherně vonící svíčku titáních rozměrů a vánoční kosmetickou kazetku od Verči a domácí pečené slané, hodně slané kravičky z něčeho zdravého, co už jsem úspěšně zapomněla, od Hany, které byly fakt dobré, už nejsou 8D), u kterých jsme bláhově myslely, že jsme se konečně zbavily zátěže, ale nakonec toho většina z nás měla ještě víc. :D (btw, Verčo, ta svíčka váží kilo a pět gramů :D)

Vydaly jsme se obejít Václavák plný nechutných davů lidí a všudypřítomné směsi smradů a jedné písničky přeřvávající druhou, na nevímkolikátý pokus se nám podařilo trefit do Bontonlandu (vůbec se nedivím, vzhledem k tomu, že je to v místech, kde jsme s Rien tak dlouho hledali ten Adalbert), kde nakonec ještě Haně pípal obdržený dárek ("Tos to ukradla a rovnou si to i zabalila, co?"), prošly jsme ještě pár knihkupectví, ale nějak nás ty davy začínaly sr-štvát a tašky nám pomalu, ale jistě odkrvovaly horní končetiny, takže nás Verča zavedla tentokrát do skutečně útulné literární kavárny, kde jsme strávily notnou chvíli nad skvělou horkou citronádou. která nám šla velmi dobře nalévat. :D

A jelikož nás začínal zmáhat hlad, vydaly jsme se opět k muzeu, kde jsme si, po pár poněkud trapných okamžicích (aneb burani ve velkoměstě :D) s Verčou a Gabčou pochutnaly na Caesar salátu. Vážně jsem nečekala, že budu devatenáctého prosince jíst venku. A jelikož se u oné kavárny nachází dětská prolézačka ve stylu beatlesácké žluté ponorky, musely jsme na ní spáchat památeční skupinové foto, když ji zrovna neokupovali spratci. :3

~ We all live in the yellow submarine!

Potom jsme se vydaly zpátky na nádraží, kde jsme ještě prolezly pár obchodů a pak udělaly stanové městečko u sloupu, protože jinde zkrátka na sezení nebylo místo. Někdy po půl páté nás opustila Verča, my si ještě chvíli poseděly u sloupu a pořešily nové AHS, Hana si ještě koupila krásnou malou vánoční hvězdu a před pátou jsme ji vyprovodily na vlak, s Gabčou jsem pak ještě před nádražím počkala na její odvoz a sama jsem se kolem čtvrt na šest vydala na nástupiště, abych si urvala místo na sezení ... a ejhle, seděla jsem přesně tam, kde předtím! :D Jen s tím rozdílem, že tentokrát jsem z těch lidí na chodbě už měla skutečně jenom škodolibou radost. >:3

Nedokážete si ani představit, jak moc jsem si užívala, že tady na rozdíl od Prahy není večer na ulici ani noha, takový luxus a taková nádhera. :'3 A taky mám pocit, že se zítra asi ani nehnu, už teď mě bolí celý člověk. Ono courat celý den po městě s taškami těžkými jak prase je fakt solidní posilka. Ale je fakt, že když je člověk se správnými lidmi, čas mu letí šíleným způsobem. Vážně mám pocit, že to celé strašně rychle uteklo, ale bylo to prostě fajn. Hanu s Verčou jsem viděla vlastně po roce a Gabču vůbec poprvé (tak doufám, že jsem nezanechala příliš negativní dojem ^^") a kdyby byl třeba ještě nějaký ten sníh nebo alespoň mrzlo, bylo by to ještě kouzelnější. Ale i tak jsem neuvěřitelně ráda, že jsem vás nakonec ještě tenhle rok viděla, doufám, že se vám budou vánoční dárečky líbit, a naopak doufám, že v těch mých nebude nic kompromitujícího! >:D

Takže, ještě jednou díky. Za všechno. Jste bezva ženy. :3