London Spy

Nemůžu si pomoct, ale Britové zkrátka umí spoustu věcí udělat lépe. Nepotřebují z něčeho udělat akční vyvražďovačku s galony krve a epickou explozí na každém kroku, aby docílili nějakého efektu, bohatě si vystačí s pocity ... a přesně tak je tomu i u tohoto nesmírně působivého dramatu ohledně jednoho náhodného, ale osudového setkání dvou mužů ze zcela jiných světů, o love story, která byla už od začátku odsouzená k bolestivému konci (díky ti, Tumblr). Ačkoliv úplný konec stojí za starou belu, skutečně se jedná o opravdu hodně silný příběh z prostředí britské tajné služby (a ne, opravdu to není o tom, jak se Q dostal k práci u MI6, i když to tak může vypadat a asi se té asociaci neubráníte) pojednávající o tom, kam až jsou ti nahoře schopni zajít a vy s tím neuděláte absolutně nic, s naprosto perfektními hereckými výkony. Jim Broadbent byl opravdu famózní a Ben Whishaw je precious cinnamon roll s pohledem nakopnutého štěňátka, kvůli kterému byste celému tomu zvrácenému světu nakopali zadek, jen aby mu už neubližoval a aby přestal brečet, protože vám to doslova rve srdce ;_; (taky je nutno podotknout, že v takhle slizké roli, jako měl tady, jsem snad Marka Gatisse ještě neviděla :'D). Opět jsem se tedy přesvědčila o tom, že britská minisériová dramata jsou zkrátka nejlepší dramata a pokud máte alespoň chvíli čas a chuť na něco kvalitního, i když smutného, těch pět hodin, které nad tím strávíte, rozhodně nebude ztracených.