Šestý halloweenský AkiCon 2015

Těžko tomu uvěřit, že už je to šest let od doby, kdy jsem poprvé vstoupila do KC Zahrada a připadala si jako Alenka po pádu králičí norou. A i když už to prvotní nadšení samozřejmě trochu pokleslo, AkiCon stále zůstává conem, na který opravdu ráda jezdím. :3

S Rien jsme tentokrát na Chodov dorazily brzo, už někdy kolem půl čtvrté, dokonce i cesta byla snad nejpohodovější, jakou pamatuji, rychlík byl skoro prázdný a až do Prahy jsme byly v kupéčku hezky samy. Po nákupu zásob v Lidlu jsme se dokodrcaly tou neosvícenou kufr-unfriendly cestičkou na Volhu, kde už na nás čekaly připravené Saya s Klárkou a kde jsme s velkou úlevou odložily přebytečnou zátěž. Kyoko dorazila o něco později, nahodila army lolitu a někdy před pátou jsme se vydaly do Zahrady pro cetlík a placku (a taky Playbišíka, nejen na popud Kadet s Ryuki). Saya se hned zase vydala zpátky, protože ještě potřebovala dodělat cosplay na druhý den, my jsme po zběžném prolétnutí programu nějak nenašly nic, co by nás zaujalo, takže jsem akorát Kyoko udělala pár fotek (slovy asi jednu, která nebyla rozmazaná, ehm) a vydaly jsme se na Chodov najít bankomat plus do Adalberta, kde jsme si kromě nějakých těch snídaní nabraly pytlík úžasných sladkostí, které jsme pak už na koleji sprostě zožraly jako předhalloweenský tréning. Celý den byl pak završen skoro už tradiční (vážně, prakticky kdykoliv jsme my čtyři někde na conu, primárně v Praze, vždycky je tam nějaké noční dobrodrůžo) večerní cestu metrem přes půl Prahy pro Sayiny rukavice do poněkud zastrčeného, ale skutečně krásného obchodu s kostýmy, kde jsme šmejdily až skoro do zavíračky v devět. Po návratu už jsme měly všechny tak akorát na sprchu a následné zalehnutí, tentokrát na skutečnou postel i v našem případě.

×××

Má první sobotní myšlenka po probuzení se nesla v přibližně tomto duchu:

Aneb když jste nadšení jak malý Jarda, že alespoň jednou na Halloween můžete být v kostýmu. :'3 Každopádně, ráno se neslo v duchu soukání se do cosplayů, které přeci jenom nějakou dobu zabere (obzvlášť, když někteří vstanou později, než plánovali), takže jsme do Zahrady namířily zase až někdy po desáté. A jelikož byl, oproti hnusnému inverznímu pátku, doslova den jako malovaný, hned jsme zčerstva pofotily, co se dalo, dokud ještě vypadáme alespoň trochu k světu (a dokud holkám neumrzne zadek, co si budeme namlouvat). Rien nás potom opustila za svým vlastním programem, tak jsme se s holkama vydaly nejdřív na Aj-do-ru, na které ostatně chodíme každý rok, co zatím bylo (a já se každý rok nahlodávám na to, že bych se příště třeba taky přihlásila, protože pokud je mi známo, zpívám víc než obstojně, ale nakonec to vždycky zůstane jenom u toho nahlodávání, kill meh :'D), mě se povedlo ulovit Simču s Honzou, kteří zrovna dorazili, a potom prolézt stánky, kde jsem neodolala a ulovila za dvě stovky blindbox Supernatural. A Halloween asi opravdu nějak čaroval, protože jsem v něm, když jsem se tedy dostala přes všechno, v čem to bylo zabalené (aneb těšte se až do poslední chvíle) k mému velkému nadšení měla Deana, když už jsem bitch, tak mám konečně i svého jerka. :'3 Oproti předešlým dvou letem se nám dokonce podařilo procpat se i na Akicosplay neboli cosplay soutěž (a to dokonce tak, že jsme v tom poněkud dusivém davu stály téměr u vlezu do sálu) a dokonce urvat i místo pro Rien, která se zatím vrátila. A že tohle byla, i díky všem, co se podíleli na uvádění, asi jedna z nejzábavnějších, jaké jsem na Aki zažila, takže opravdu palec nahoru, i přes to zpoždění. :) Jen tedy té trojici v řadě před námi, co už měla evidentně dost a měla neustále potřebu všechno hlasitě komentovat a chovat se jak hovada, bych nejradši jednu lískla a to pivo jim vylila na hlavu (vážně, jestli se jezdíte na cony jenom ožrat, tak radši zůstaňte doma a ožerte se tam, ušetříte za dopravu, vyjde vám to levněji a nebudete otravovat ostatní, co třeba nečekaně přišli i kvůli programu D:). Holky se potom vydaly na kolej vyprostit se z mučidel, totiž cosplayů, já s Rien ještě jednou prolezly stánky, protože chtěla taky svůj blindbox (ve kterém nakonec měla Sama, takže fakt šťastné ruce), ještě jsme skákly do Lidlu a za krásného západu slunce jsme solidně hladové zamířily taky zpátky (a taky jsem se konečně odhodlala alespoň pozdravit Auriho, eey!). Tradičně jsme si k večeři nechaly na kolej přivézt pizzu, blahořečily teplý čaj, mrkly se na Fakjů pane učiteli, a už někdy v deset jsme si připadaly víc než mrtvě. Osobně jsem to nakonec zalomila (za kolejního kytarového koncertu) někdy v jedenáct, protože už jsem fakt měla dost a jakmile jsem zalehla do té měkkoučké postele a zachumlala se pod peřinu, už jsem prostě nevstala. ^^"

"Mě hrozně připomínáš Legolase."

"To je ta nejkrásnější věc, co mi dneska kdo řekl."

×××

Myslím, že většina nedělí na conech vypadá tak nějak stejně ... i když tahle byla přeci jenom něčím jiná. S Rien jsme vstávaly už někdy v půl osmé, protože bylo potřeba přivést postele do původního stavu, než dorazí původní obyvatelka, takže o to mrtvolnější to ráno bylo. Kyoko s Klárkou vesele chrněly dál, Saya nakonec vstávala tak nějak s námi a vydala se s námi do Zahrady, kde jsme (jen o pár minut později) stihly Grekovy Legendární hlarce, za což jsem skutečně velmi ráda, protože samozřejmě i mezi seiyuu mám své oblíbence a opět to bylo něco, co nezklamalo, jako snad ostatně nikdy. :) Saya pak odešla na nákup, my s Rien jsme podnikly ještě jednu výpravu za bankomatem, potom jsme ještě chvíli zevlily v atriu, kde jsem se ještě stihla rozloučit se Simčou a Honzou, a někdy kolem jedenácté jsme zamířily zpátky na kolej, odkud jsme se s Rien v půl jedné vydaly autobusem na metro a potom v půl druhé hurá rychlíkem dom.

I letos můžu říct, že jsem si to skutečně užila (i když jsem nakonec byla na méně věcech, než jsem chtěla, ale ty večery už prostě byly polomrtvé a do Zahrady bych už nedošla ani silou vůle, leda by mě někdo odnesl nebo odtáhl a to bych po nikom nemohla chtít). Tenhle víkend byl totiž přesně něco takového, co jsem potřebovala už delší dobu a co mě zase na nějakou dobu ohromně pozvedlo na duchu. Takže díky Saye za ubytování, díky za krásné narozeninové dárečky (o kterých ještě padne slovo), a hlavně díky vám všem za další skvělý con. :3

Ano, jsem mrcha a mám dvě placky. Ta sobotní s Dickem Laserem (inner joke) totiž byla must have >:3