Jessica Jones

Vzpomínám si, že jsem o Jessice Jones četla už někdy dřív, že to má vycházet, pak jsem to nějak úspěšně vypustila z hlavy, v sobotu to vyšlo na světlo světa, no a v neděli mě Kadet nahlodala s tím, že, cituji, "takhle slizkýho zmrda jen tak nepotkáš" ... a jelikož mi zrovna můj milovaný David Tennant s touto definicí skutečně nešel dohromady, řekla jsem si, že zkusím alespoň ten pilot ... and here I am. V životě jsem snad neměla z žádné postavy tak ambivalentní pocity jako právě z Kilgravea ... člověk by mu nejradši dal pořádně přes držku, ale stejně by dál zasněně zíral na jeho božské vzezření a dál poslouchal jeho krásný přízvuk a nechal se od něj ovládat, protože prostě hnnngh (ale vážně, neříkejte, že byste se od něj nenechali psychicky znásilňovat ... Hannimu byste se taky ještě sami naservírovali na talíř, tohle jsou prostě ti zvrácení too hot hot damn záporáci). Prostě když přežijete prvotní šok z toho, že váš drahý první Doktor, na kterého se nezapomíná, je sociopatický manipulativní stalker, freak a creep zcela nové úrovně, navrch se schopností ovládat mysl, stejně si ho budete neuvěřitelně užívat ... možná až moc. ^^" Celkově mi to celkovým laděním a tónem hodně připomínalo Daredevila, jen těch vtipnějších okamžiků tady bylo jako šafránu, ale tady holt nejsou Avocados At Law, kteří by se o to odlehčení postarali. Stejně je ale tahle sick bad romance mezi nadanou hlavní hrdinkou, která především s pomocí neuvěřitelného množství alkoholu překonává psychické trauma, a control freakem, který jí to trauma způsobil a který to všechno vlastně dělal jenom ze své posedlosti, které říká láska, rozhodně něco, co stojí za to vidět. Ze zcela očividných důvodů. >:3 A mimochodem, Trinity je pořád strašně krásná ženská.