Mr. Robot

Aneb zase jednou seriál, který vás zkrátka donutí se zamyslet a přemýšlet i dlouho poté, co na něj přestanete koukat ... a co si budeme namlouvat, takových je v poslední době asi jako šafránu. Mr. Robot je totiž vlastně takovou (nutno říct, že poměrně dost pesimistickou) sondou do současné podoby naší (Postmoderní? Konzumní? Vyberte si, co se vám líbí víc) společnosti a do hodnot (i když musím s až trochu ironickým úsměvem konstatovat, že tady mi zrovna pojem hodnota opravdu moc nejde přes prsty, spíš jsem ho měla napsat do uvozovek), na kterých je postavena, sondou rýpající se ve stále aktuálních sociálních, až filosofických tématech. A nutno říct, že skutečně velmi povedenou sondou. U které si ale nemůžete být jisti naprosto ničím a je dost možné, že se po jejím shlédnutím stanete paranoidnějšími, než jste doteď byli (já mám ale tyhle mindfucky a hrátky s realitou a příčetností vážně ráda, to víte) Už nějakou dobu se mi totiž nestalo, aby mě seriál pohltil tak, abych se od něj nemohla odtrhnout ... a tady mi to skutečně nešlo, takže jsem mu nakonec obětovala jeden relativně volný den. A nelituji a rozhodně doporučuji. Noc v muzeu už pro mě asi nebude nikdy stejná (ať žijí ty trapné momenty, kdy víte, že jsou vám ti lidé hrozně povědomí, ale vzpomenete si až za nějakou dobu, ehm). Taky jsem ohromně zvědavá na druhou řadu. And more Tyrell, please. Myslím, že si začínám vyvíjet celkem akutní úchylku na uhlazené creepy Seveřany, ze kterých až mrazí v zádech (a začínám v tom vidět velmi funkční vzorec, protože on je v určitých okamžicích opravdu jak Hanniho mladší dvojče ... and I like it a lot). A když už jsme u toho ... also more Tyrell with Elliot, pretty please. Because no homo is really strong with those two.