Všichni jsme stejně teplí aneb Prague Pride 2015

Na úvod snad jenom transparent, který si mě skutečně získal - "Dva pyje nejsou sodomie."

Aneb jak už jste asi poznali, padlo další letošní poprvé a já se tak konečně zúčastnila v plné parádě pochodu hrdosti v rámci finále Prague Pride. :) Vloni jsem toho totiž nakonec, z mnoha různých důvodů, těžce litovala a zařekla jsem se, že letos tuhle příležitost zkrátka nepustím, ať se děje co se děje. >:3

Před devátou hodinou ranní jsem se nalodila do rychlíku, kde už seděla Rišu, a za hodinku a půl už jsme byly v Praze na hlaváku. Došly jsme tedy pěšky na Václavák a jelikož jsme měly ještě spoustu času, vydaly jsme se hledat Albert, který jsme po menších peripetiích nakonec i našly a kde jsem si koupila něco k jídlu. Saya s Kyoko měly dorazit kolem půl dvanácté, nakonec nás honily ke Koni, kde jsme se je marně pokoušely najít, a samy dorazily až později. :'D Hlavní ale bylo, že jsme se sešly, nahodily jsme potřebné duhové propriety a holky se ještě vydaly na Pidgeon Burger (long story, bros :D) do poněkud narvanějšího Mekáče, takže jsme s Rišu radši zůstaly venku, urvaly jsme duhové vlaječky a dokonce se s námi pár ohromně milých, většinou nezúčastněných lidí i fotilo. A už jenom tenhle prostý fakt mi stačil vyvolat úsměv na tváři. ^^ Během té doby nám holky opět stihly úspěšně zmizet, ale nakonec jsme se díky telekomunikačním technologiím našly u dalších tří slečen a pomalu jsme se zařadily do rozrůstajícího se davu, protože pochod se měl každou chvíli dát do pohybu ... a tak se taky někdy po jedné stalo. Slunce do nás pražilo jak divé, stínu bylo poskrovnu a občas se ukázal nějaký ten pánbíčkář s tím, že půjdeme do Pekla a podobně (osobně mě nejvíc rozesmála národní hrozba bezpečnosti, lol), ale ta atmosféra, to se prostě nedá popsat, to se musí zažít. *-* Turisté okolo byli nadšení a ti staříci, co zuřivě mávali z hotelového balkonu, taky neměli chybu. :'3 Po cestě jsme ještě vyfasovaly krásnou anti-homofobní samolepku, pozvánku do soutěže o Gaye roku 2016 (a že se okolo toho taky strhla velmi zajímavá debata, kdo by koho přihlásil), někteří (míněna Saya) i kondom s lubrikantem, a hlavně, krásně studenou jablečnou Sládkovu limonádu, doslova dar z nebes. Když jsme dorazily až na Letnou, jen jsme se svalily na obrubník do stínu, chvíli sbíraly síly, ve čtvrt na čtyři jsme sedly dole na tramvaj, dojely na Holešovice, kde jsme se rozloučily se Sayou a někdy po půl čtvrté jsme už seděly totálně mrtvé ve zpátečním rychlíku.

Aktuálně mi asi upadnou nohy, jsem krásně připálená a ulepená až běda (od potu, vy prasáci!). A taky jsem si přivezla novou přítelkyni, která je skutečně nenáročná (je to zelený balónek, tatínek ten vtip ve dveřích nepochopil). Ovšem mám ze sebe dneska skutečně skvělý pocit a pokud to bude jenom trochu možné, příští rok jedu zas, protože takhle přátelskou a uvolněnou atmosféru jsem snad zažila jenom na conech. A pokud tomu tak je, tak se s klidem budu dál mezi těmi vyvrhely a rozvraceči tradic vesele pohybovat. ;3

×××

Tyhle brýle čekaly tolik let na svou příležitost!