NatsuCon 2015 aneb jídlo, ženy a dlouhý kouř

Skutečně začínám mít pocit, že se na ty cony jezdíme převážně najíst, ale co, to je taky důležité! A NatsuCon mě nezklamal ani po svém třetím ročníku, na kterém jsem opět byla účastníkem. :)

Celá výprava tradičně začala tím, že jsem se v pátek před jednou hodinou odpolední nalodila do rychlíku k Rišunce, tentokrát jsme výjimečně vystoupily na Holešovicích, které jsme si ostatně obhlídly už před týdnem, a metrem a pěškobusem jsme bez nějakých větších problémů (pokud se nepočítá čekání na alespoň trochu prázdné metro na Florenci) někdy kolem čtvrt na šest dorazily ke škole ... kde už se vinul had až za roh. Tak jsme se tedy postupně zařadily, protože tam byl přeci jenom stín, zkontaktovala jsem naše druhé duo neboli Sayu s Kyoko, které, jak se ukázalo, stály ve frontě pár metrů před námi. Nakonec jsme se šnečím tempem šoupaly až někdy do šesti, čímž bohužel padl náš plán na Yaoistky v anime a manze. Nicméně, vyfasovaly jsme skutečně krásné náramky s absolutně nejvymakanějším utahovacím a zároveň sundavacím mechanismem a po chvilkové dezorientaci (a oslintávání pohledem úžasných Love Stage!! cosplayů) jsme si se Sayinou navigací šly hodit věci do tělocvičny v přízemí, kam je nahnal nějaký org a kde se to prý ale bude v sobotu ráno muset vyklidit. Popřála jsem Rišu předčasně a Kyoko dodatečně k narozeninám, sama jsem dostala krásný dáreček k svátku a jelikož v programu bylo volno, vydaly jsme se najít čajovnu, kde jsme si kromě čajíků rovnou daly i výbornou hroznovo-ostružinovou vodnici, kterou jsme přejmenovaly na Frňákovník-senpaie, holky si ještě hrály s koulema a celkově jsme měly opravdu dost. :D

Ještě se k nám na chvíli připojila Simča (od které jsem taky dostala dáreček k svátku :3) s Honzou a při honbě za něčím k jídlu jsme se přesunuli do átria k venkovnímu občerstvení, kde jsme všechny čtyři zožraly napůl nudle s kuřecím a zeleninou, Saya s Kyoko pak šly na BDSM v yuri a nás si venku odchytla Yume, kterou už jsem taky hrozně dlouho neviděla. :3 Když jsme dojedly a dopovídaly, šly jsme si zabrat místo u dveří Meidži před Japonskými úchylárnami a prasárnami. Těsně před začátkem ale za námi přiběhla Simča s tím, že v prvním patře se otevřela spací místnost, která je pořád relativně prázdná, takže jsme si utřídily priority a radši vzdaly přednášku pro spací flek, ze kterého nás nikdo nebude vyhánět. A jak se nakonec ukázalo, vlastně jsme ani o moc nepřišly, protože i holky přišly s tím, že to bylo moc hardcore i na ně. Nicméně, všechny čtyři jsme se vydaly ještě do Nary na Od zástěr po uke fňukny, které skutečně nezklamalo a pobavilo, jak je to ostatně u Blizzy s Mešitkou snad pokaždé. :)

One gif to rule them all aneb dření na sucho

Den jsme pak zakončily vysoce adrenalinovou noční prohlídkou Prahy neboli cestou autem ke Kyoko na byt pro Sayiny prášky, kterou jsme stihly doslova minutu před uzavřením budovy o půlnoci. ^^"

*představte si, že vám k tomu hraje One More Night od Maroon 5*

Holky se rozhodly zůstat na první noc dole, takže jsme se rozloučily, s Rišu jsme se vydaly do už zhasnuté a kompletně mrtvé třídy, opět splnily achievement umytím nohou v umyvadle na záchodech a někdy kolem půl jedné jsme zalehly. Nutno podotknout, že díky tomu, že se mi v Lidlu konečně povedlo ukořistit samonafukovací karimatku, jsem tedy i já konečně měla možnost spát na něčem relativně měkkém. :'3

*zaslechnutá debata týkající se náckovských pásek a čepic s Pikachu*

"No, vždyť on vlastně taky má dva blesky!"

×××

První věc, kterou si ze soboty pamatuji, jsou Saya s Kyoko stojící před našimi spacáky, vysmáté jak lečo, které se postupně přestěhovaly k nám. Udělaly jsme tedy ze sebe (ne)lidi, holky nahodily cosplaye a šly jsme ven fotit, dokud jsme ještě v relativně použitelném stavu.

Poté jsme se přesunuly k Henrymu do Maidka (bod má slečna, která vyháněla vosy pomocí bičíku), kde jsme načerpaly síly nad snídaňovým menu v podobě černého čaje, džusu a palačinek. :3 A v tuhle chvíli se také poprvé objevil neuvěřitelně ňuňu a velmi přítulný Kaneki s cedulkou Free Ghoul Hugs, kterého se holky už po zbytek dne prakticky nezbavily ... ale když on byl vážně ňuňín. :3 Když jsme se dostatečně napapaly a napojily, vydaly jsme se ještě do suterénu ke skříňkám, nafotit pár rozhodně-ne-divných-nebo-úchylných fotek. :'D

Jedním z mých osobních sobotních vrcholů však byla Japonská cukrárna, se kterou už jsem ani nepočítala, že by nebyla hned na začátku vyprodaná, ale opak byl pravdou letos se mi tak konečně povedlo něco ulovit zase něco, co jsem ještě neměla, tedy Taiyaki s anko pastou a Dango, obojí víc než om nom nom a navíc za velmi milou cenu. *-*

Holky poté shodily cosplaye (tedy, kromě Roweny, tu jsem si za okovy tahala pořád >:3), obešly jsme stánky (Shizaya placka zadáča? No neberte to!), během čehož jsem alespoň mohla pozdravit Kůzle, a velmi prozřetelně jsme se šly ven naštosovat na Cosplay soutež, kde se nám nakonec podařilo zabrat celou lavičku ve stínu hned za účastníky. A musím říct, že jsem skutečně zvědavá na výsledky, protože se opravdu bylo na co dívat a Lygast ani tentokrát s Barrym rozhodně nezklamal. :D Když bylo po všem, i s jídlem jsme se přesunuly ke stolu, kde se k nám připojil ňuňu Kaneki, a kde jsme nějakou dobu prostě odpočívaly, ale také se kochaly několika skutečně krásnými výhledy na buchtičky, if you know what I mean. >:3 Poté jsme se vydaly opět do Nary na Mainstreamový gayming, který také stál za to, ovšem díky vedru, vydýchanému vzduchu a přítmí jsem často měla skutečně problém udržet oči otevřené. :'D Když se pak po přednášce demaskovala i Rowena, vydaly jsme se do večerky doplnit zásoby (a můžu říct, že ta kokosová voda mi skutečně udělala velikou radost) a pak jsme si šly opět sednout ven, v případě někoho se i najíst. V podvečer, už ani nevím kdy přesně, jsme se vzhledem k tomu, že už jsme všechny tři solidně připomínaly oběti PDS (a to mi připomíná ten úžasný cosplay Amy Dyer, nad kterým jsem co chvíli slintala a udělala mi obrovskou radost, že je tu někdo další, kdo In the Flesh zná :3), přesunuly do solidně narvané čajovny, kde jsme nejdřív daly melounovou vonici, která nás docela probrala, a potom ještě višňovou, která měla ten účinek, že se dámy evidentně inspirovaly uke fňuknami a všemi yaoi klišé a jednu chvíli jsem skutečně měla pocit, že se budu bát usnout (vím, že jsem si na to naběhla sama, ale ... kurde, přece byste neznásilnily svého respektovaného senpaie! :'D) Někdy kolem desáté jsme to zalomily a s nadějí šly zjistit stav sprch - v jedné byl solidní bazén a druhá vzdorovala gravitaci tak úporně, že jsem nakonec rezignovala a ošpláchla si jenom nohy. Na spacím fleku jsem pak ještě od Simči dostala boží dávkovač PEZ v podobě Rainbow Dash a kolem jedenácté jsme to pak za poněkud nechtěného doprovodu v podobě openingu Boku no Pico zalomily kompletně.

×××

V neděli jsme se ze spacáků vyhrabaly asi někdy v osm a díkybohu za to, že ve třídě bylo to umyvadlo, protože jsem byla líná i jenom dojít na záchod vyčistit si zuby. :'D Každopádně, pokusily jsme se ze sebe udělat lidi, pobalily jsme a tradičně jsme si šly sednout na snídani do Maidka, kde to tedy tentokrát trvalo déle, ale Henry to zachraňoval (a kde byl Sessi přejmenován na Sockamara, protože by fakt potřeboval vyprat :D). Holky poté nasedly do Žofie a nechaly nás samy samičky napospas osudu, chvíli jsme si tedy ještě poseděly v naší třídě, popovídaly si se Simčou a Honzou, a v půl jedné jsme se vydaly na metro a kolem tři čtvrtě na dvě pak rychlíkem směr home.

Pokud bych tedy měla letošní NatsuCon shrnout, jsem opravdu spokojena, stejně jako ostatně na všech předchozích ročnících. Sice jsem nakonec z programu nestihla všechno, co jsem chtěla (a u některých věcí mě to opravdu mrzí, ale holt jsem nechtěla být sama), a taky jsem si chytře nechala, stejně jako na prvním ročníku, vyprodat ty úžasně cool hranaté placky, ale čert to vem, venkovní občerstvení a celkově využití venkovních prostorů uvnitř areálů byl jednoznačně perfektní tah, který víc než oceňuji, stejně tak i opětovné vymezení spacích místností, kdy si člověk nemusí všechno pořád přenášet jak kočka mladé. Stejně tak velmi oceňuji to, že záchody a umyvadla neustále vypadaly celkem nepoužitě a především, nikdy nescházel toaleťák, což je na conech věc téměř nevídaná! Snad jen ty sprchy, ty skutečně stály za starou belu, ale s tím se asi moc udělat nedá. A vlastně ještě samotný papírový program. Sama jsem ho neměla, protože jsem škrt, ale Kyoko ho občas nechávala kolovat a za celé tři dny se nám v něm nepovedlo dostatečně zorientovat ... opět. Takže oproti minulému ročníku vlastně žádná změna.

Pro mě osobně byl NatsuCon opět krásným uzavřením léta a neméně krásným víkendem stráveným ve společnosti perfektních lidí. :) Zamrzelo mě snad jedině to, že jsem se asi pohybovala ve špatných prostorech nebo jsem byla příliš neidentifikovatelná na to, aby na mě některý z mých kouhaiů, kteří slíbili přítomnost, narazil ... ale tak, snad není všem dnům konec, když se takhle s některými lidmi "potkávám" už pár let. :'3