Kore wa Zombie Desu ka?

Ayumu Aikawa je rozhodně všechno, jenom ne normální středoškolák. Měl totiž tu smůlu, že se stal obětí masového vraha, který řádí ve městě a své oběti probodává katanou. Ovšem Ayumu měl také štěstí v neštěstí, protože ačkoliv zemřel, byl z podsvětí znovu povolán nekromantkou Eucliwood Hellscythe, která od té doby žije v jeho domě. Ayumu tedy není ani živý, ani mrtvý - je zombie, takže i když se musí vyhýbat přímému slunci a ohni a stále cítí bolest, může jít daleko za běžné lidské limity a je prakticky nesmrtelný ... a může tedy pátrat po svém vrahovi. Jenže aby toho nebylo málo, jednoho dne na hřbitově narazí na masou-shoujo jménem Haruna, která na něj při pokusu o vymazání paměti nedopatřením přenese svou moc, a tak Ayumu kromě další spolubydlící získá také sugestivní přeměnu, rozkošné sexy růžové šatičky (co na tom, že je kluk), růžovou motorovou pilu, další magické schopnosti, ale především povinnost masou-shoujo bojovat proti ďábelským bytostem Megalo. Do třetice se pak v Ayumiho domácnosti objeví ještě povýšená a poněkud sadistická upíří ninja Seraphim, která má odvést Eu do své vesnice. A tak Ayumi musí předstírat, že je normální člověk, navrch bojovat s nestvůrami a vypadat při tom jako totální úchyl, ale také přežít v jednom domě se třemi naprosto rozdílnými dívkami s různými schopnostmi ... ovšem jak se ukazuje, někteří jedinci nebyli od začátku až tak upřímní. A jak se zdá, všechny události mají jeden střed, kolem kterého se točí - tichou nekromantku bez jakékoliv emoce.

Bez obalu říkám, že tohle anime je vlastně neuvěřitelná kravina a šílenost na entou (ono taky, co čekat od takového guláše, ve kterém je prakticky ode všeho trochu?), ale v některých chvílích je prostě vtipná. :'D Vzpomínám si, že první nebo možná i druhý díl jsem viděla před dvěma lety v rámci promítání, kde jsem trávila noc, trochu jsem si nekvalitně chrupla na židli a tohle běželo až někdy brzo ráno ... a už tehdy jsem si říkala, že jsou zkrátka věci, u kterých opravdu nechápu, jak někoho vůbec mohly napadnout. ^^" Ale i přes všechny ty často velmi rozporuplné pocity byl, obzvlášť po Binanu, Ayumu v růžovoučkém oblečku něco, co jsem zkrátka nutně potřebovala vidět. A pokud hledáte něco, u čeho se můžete nezávazně zasmát, případně si poklepat na čelo, co zase jednou Japonci dokázali vyplodit, myslím, že tohle je jedna z dokonale odpovídajících možností. :D