Prdel v Brně na Animefestu 2015 aneb you shall not pass!

Tak jsem si po těch devíti nebo desíti letech konečně splnila jeden veliký rest a konečně jsem se premiérově mohla vyskytnout na dalším conu, navíc tak vzdáleném od mého bydla. :3 A taky to byl snad první con, kde jsem si nepřipadala jako pedofil, protože se tu nějak eliminoval vzrůstající počet otravných shotů mezi návštěvníky. A proč zrovna ta prdel? Protože v jejím smyslu se nesl prakticky celý víkend. A taky proto, že nuda v Brně to rozhodně nebyla. ;)

Cesta do Brna probíhala celkem hladce - v pátek ráno jsem naskočila k Rien do rychlíku, v Ústí jsme měly asi hodinku čas a pak jsme přelezly do ECčka, ve kterém jsme sice tu hodinku a půl do Prahy musely stát v chodbě, jak bylo narvané (nehledě na to, že nám neustále někdo rajzoval za zády tam a zpátky, asi byl výprodej plechovek či co, už jsem zcela vážně uvažovala nad tím, že asi začneme vybírat mýtné), ovšem v Praze se vyprázdnilo, a tak jsme ty zbylé dvě a půl hodiny mohly hezky strávit v sedě. Sice tam sem a tam probíhala skupinka poněkud zvláštních mladých Němců, z nichž jeden měl rádio vyhrávající neuvěřitelné sračky plus čistič na okna a jeden byl v růžovém overalu a růžové tutu, ale jinak to vážně byla pohoda. Ani v Brně jsme pak nenarazily na žádné pochybné živly a první o trochu méně narvanou šalinou jsme se vydaly k Výstavišti. Za chvíli se k nám přidala Saya s Kyoko, takže jsme se na jejich popud nenápadně šly zařadit do fronty, což se ukázalo jako velmi dobrý nápad, protože jsme byly odbaveny ještě celkem rychle a nemusely jsme v tom dešti stát tak dlouho jako někteří (ano, hrozně ráda bych využila možnosti přednostního odbavení, když už jsem měla zaplaceno, ovšem když člověk jede z opačného konce republiky, tak je mu to trošičku na nic, protože i když vyrazí ráno, stejně to v onom časovém intervalu nemá šanci stihnout ... myslím, že kdyby byla po celou dobu otevřená jedna pokladna jenom pro už zaplacené vstupenky, bylo by to rychlejší a lepší). Když jsme tedy vyfasovaly náramky a příslušenství (smály se mi, že jsem si šla pro bílý, ale kdo je tu teď členem vítězného Řádu, co? 8D), holky nás zabarikádovaly zavazadly v autě, takže jsem na vlastní kůži poznala, jak se asi musí cítit sardinky v plechovce nebo člověk zavalený lavinou, a přesunuly jsme se do Sokolovny, abychom si urvaly ještě nějaké solidní místo na spaní, což se nám povedlo. Kyoko se Sayou nahodily Blood+ cosplaye a vydaly jsme se opět do centra dění. Nafotila jsem holkám alespoň pár fotek, prolezly jsme stánky v Rotundě (co všechno si liška nahamonila nejen u Japamanie uvidíte později), s Rien jsme se pak vydaly do Adalbertu pro zásoby a potom se ještě chvíli sedělo u stolečků v Kongresovém centru, než jsme si sbalily saky paky a utahané a vyšťavené jsme se vydaly zpátky do tělocvičny. A hned po první noci jsme si slavnostně přísahaly, že na příště si za každou cenu najdeme ubytování vlastní. Opravdu nechápu slečny, které si stříhají paruku nad umyvadlem a ty vlasy tam samozřejmě nechají, jen aby se hezky ucpalo a trvalo sto let, než vůbec něco odteče, nehledě na to, že ho ještě doslova zaserou make-upy, pudry, stíny a bůhvíčím ještě, dokonce tam jednou byla narvaná i uchošťoura ... jako vážně, opravdu jste taková prasata? Doma tohle děláte taky a neuklidíte si to po sobě? Nehledě na to, že i kdyby se člověk rád třeba alespoň trochu vyspal, ještě ve tři ráno byl v tělocvičně bordel a permanentně svítilo krásně do očí jedno světlo, protože se tam neustále někdo velmi potichu trousil, v šest začaly vyřvávat první budíky a ve výsledku jste stejně do osmi seděli ve spacáku a vražednými pohledy probodávali ostatní, protože v koupelně jste se jaksi nečapali, jaký tam byl před tím jediným zrcadlem nával. A to nepočítám pokopané nohy a jedince, kteří v naprostém klidu v botách div s rozběhem neskákali na cizí karimatky nebo nafukovačky, prostě demence. Takže, příště opravdu NOPE, asi už jsem vážně stará a chci mít svůj klid.

"Ona prý totiž dělá cosplaye srdcem. Tak to já je dělám asi prdelí nebo co."

"Byl tam Koujaku."

"Cože, jakej Kojak?"

A tak vznikl další ultimátní ship - Kojak v alobalu aneb pokračování úspěšné série Neúmyslně przníme jména z Dramatického Mordu

"UFO PORNOOO!"

*jakýkoliv cosplay mající uniformu, od Hetalie až po Hellsing*

"Hele, nácek."

"Zdá se mi to, nebo ta fronta na bubble tea fakt nikdy nekončí?"

"Za co jde? Za penis v kondomu?"

"Neměli by být Titáni bezpohlavní?"

"Si sáhni a uvidíš."

"Děti, nezaměňujte Rozen Maiden za Maiden Rose."

*uprostřed noci*

"Káč, káč, káč, já nechci na pekáč!"

×××

V sobotu jsme se tedy vlivem okolností popsaných výše vyhrabaly až někdy kolem té deváté desáté, Saya s Kyoko nahodily Inua se Sessim, já paruku a uši s ocasem, a opět jsme si hezky dovezly zadky na Výstaviště. S Rien jsme se vydaly hledat bankomat a nakonec ho i našly, i když nás v sobě málem pohřbil navěky. :'D Taky jsem si se svým vzezřením vysloužila zajímavé pohledy, ale obávám se, že i kdybych neměla uši a ocas, vyšlo by to nastejno, lidé zkrátka čumí pořád. Když jsme se pak vrátily na Výstaviště, našly jsme holky s naprosto dokonalou fluffy Sessiho démoní verzí a mě pak našla drahá sis Líla, kterou jsem taky konečně mohla doopravdy vidět, prohodit s ní pár slov a podrbat si Bezzubku. :3 A myslím, že jsem ani moc nemlela z cesty, jak to mám při prvních živých setkáních ve zvyku, yay!

Naší další zastávkou pak byl Matcha stánek, kde jsem si napoprvé dala studenou broskvovou a byla jsem velmi potěšena tím, že to není sladké jak cecek (nebo jako ty ochucené čaje z Japamanie, které mi minulý večer daly ochutnat Saya s Kyoko a ze kterých jsem po jednom loku dostala instatní cukrovku). Chvíli jsme si poseděly v kavárně, u venkovního žrádelního stolu jsme poobědvaly domácí burger, nafotily jsme pár fotek a vydaly jsme se naprosto epickou cestou se staženými okýnky a Maroon 5 na plné pecky (ono když vám za volantem sedí dva démoni z feudálního období, tak je to prostě vtipné, a že ty pohledy okolí fakt stály za to :D) zpátky do tělocvičny, využít volných sprch a pokusit se umýt si hlavy, i když to byl celkem hardcore úkol, pokud tedy člověk nechtěl být zmáchaný komplet celý. Saya mi věnovala jedno čajové Mochi, které jsem tak konečně měla možnost ochutnat a které mi tedy, i když mě ze začátku poněkud zarazila struktura, velmi chutnalo, i tím, že oproti mému očekávání nebylo skoro vůbec sladké, ale takové hezky aromatické. :3 Když nám makovice uschly, opět svěží jsme se vydaly zpět, následovala další Matcha, tentokrát s kokosem, smažák v housce, venkovní vyhřívání v posledních slunečních paprscích, vzdálené slinění nad jistým cosplayerem (všichni víme, o koho se jedná, však už jsme při stejném stalkingu byly zachyceny na loňském AkiConu >:3) Když už nám vážně začínala být ziminka, přesunuly jsme se dovnitř, Saya si s nevýslovným nadšením zakoupila čokoládové Taiyaki (a musím uznat, že vůbec nechutnalo špatně), ještě jsme si u Matchy počkaly do osmi na slosování soutěže (byla jsem velmi potěšena tím, že kolem nás proběhnul Syky s táckem obsahující párek s hořčicí na hlavě, což mě tedy poněkud zarazilo, a poznal mě) a jelikož kromě nás nikdo jiný nedorazil, vyfasovaly jsme velmi milý pytlíček mandlí v Matcha čokoládě, om nom nom. :3 Potom jsme se vrátily do tělocvičny a musím uznat, že tuhle noc už o mě nikdo nezakopával, byl větší klid (když tedy nepočítám to skupinové zmrtvýchvstání ani nevím kdy a stínové divadlo na stropě, které mě vážně rozesmálo :D), nesvítilo mi do očí světlo a dokonce jsem se i vyspala, aniž by mi něco odumíralo (a zdál se mi krásný sen o Titánech, kteří mě chtěli sežrat, hešteg chroust chroust).

×××

"Hele, nedělní slevy!"

"Jo, z 800,- na 850,-"

"No neber to!"

V neděli jsem stejně byla opět vzhůru už v šest, ale vzhledem k tomu, že mě z té země opravdu bolel celý člověk, už mi to bylo nějak jedno. Když se probral i zbytek, pokusily jsme se ze sebe opět udělat lidi, sbalily jsme si svoje fidlátka a výjimečně už někdy před devátou jsme se vydaly na Výstaviště, kde jsme okamžitě zamířily do kavárny na horký čaj, který byl vysloveně balzámem na duši. Když se opět pootevíraly stánky, dala jsem si poslední Matchu, tentokrát levandulovou (která mi nakonec chutnala snad úplně nejvíc), s Rien jsme poobědvaly párek v rohlíku, Saya s Kyoko pak krevetovou drátěnku (rozumějte zalévací polévku), ve které k mému překvapení doopravdy plavaly maličké krevetky (i když mi to připadalo velikostně spíš jako plankton, ale budiž), Kyoko na poslední chvíli neodolala zlevněnému velkému plakátu z FMP!, no a někdy před dvanáctou nás holky v Žofii opustily. S Rien jsme pak ještě chvíli relaxovaly u volných stolečků v Kongresovém centru a před jednou jsme se vydaly šalinou na nádro. Na nádraží se potulovalo dost opravdu podivných existencí (nečekala jsem, že to někdy řeknu, ale zlaté naše maličké nádraží se třemi kolejemi) a naše ECčko mělo sice deset minut zpoždění, ale podařilo se nám urvat si místa k sezení (btw, netušila jsem, že je to ještě možné, ale někde v úseku mezi Úvaly a Prahou zkrátka měl signál jedině Vodafone, víc ani ň) ... tedy, až do Prahy, kde se náš vagón odpojoval, což nám průvodčí velmi mile sdělila až v Praze, abychom si daly krásný běh s kufrem na sto metrů, a což mělo za následek, že jsme zbylou hodinu a něco strávily ve vagonu vlaku plném Němců u záchoda, jinde už místo prostě nebylo. V Ústí jsme pak konečně vylezly na čerstvý vzduch a před sedmou jsme se nalodily do posledního vlaku toho dne. Domů jsem dorazila někdy před osmou, zmoklá a totálně mrtvá, schopná jenom vybalit špinavé prádlo, pořádně se odvšivit a v devět jít spát ... což sice má za následek, že dneska tu opět sovím už od šesti, ale konečně jsem opravdu vyspalá, yay!

Kdybych to tedy měla shrnout celkově, Animefest mě opravdu bavil. Sice nebylo zrovna nejlepší počasí a taky jsem nebyla na žádném programu, protože za a) mě nějak nezaujal, za b) když už mě něco zaujalo, vážně se mi nechtělo hrát si na frotérů ráj a na cokoliv hodinu čekat v obrovské frontě, stačí, že nás v neděli ráno v Rotundě málem ušlapali, když jsme se pokoušely utéct před davem čekajícím na Nagatinu přednášku, ale lidé, některé cosplaye (nejepičtější byl stejnak Ježíš, co tam chodil s křížem přes rameno jak s takovým tím mega rádiem, much swag), prostředí a dojem celkově to vyvažují a pokud příští rok nebudu mít nějaké tahanice se zkouškami nebo podobně, rozhodně bych chtěla jet znovu, i když je ta celkově se vším všudy asi šestihodinová cesta solidní zabiják. ^^" Ale když je to jenom jednou za rok, dá se to vydržet. :3

×××

A na úplný zavěr se ještě jdeme chlubit. Víte, jak jsem si tu před časem fňukala, že asi nikdy nebudu mít vinylku od Funka ... tak hádejte co, bitches, Saku má Crowleyho s rudýma démoníma očíčkama! A za naprosto úžasné tři stovky. Pořád jsem hepy jak dva grepy. :'3 Byli tací (vůbec nekoukám na tebe, Kyoko), kteří si gelové svíčky pudingy kupovali rovnou po deseti, takže jsem se svýma dvěma jahodovýma doslova žabař. Plus si na té fotce ještě domyslete letošní Vějíř, který jsem sehnala až později a jaksi ho opomněla zdokumentovat. Letos má vážně nádhernou obálku a navíc v něm má opravdu moc pěkný příběh mé drahé vrano-matrixové duo neboli Kadet s Ryuki, takže jsem je jednoduše musela podpořit, když jsem to slíbila a chtěla, aby se staly součástí mé poličky. :3