Velikonoční nádivka trochu jinak

Jako dítě jsem velikonoční nádivku nikdy nejedla. Následovalo krátké období, kdy jsem ji jíst začala, ale když jsem v ní jednou kousla do něčeho, co bylo buď tlusté maso nebo dokonce křupka (babi s dědou jsou totiž schopni narvat úplně do všeho bůček a jiné hnusy) a krásně se mi zvedl žaludek, zařekla jsem se, že už to v životě nepozřu. Ovšem před několika lety jsme s mamkou v nějakém časopise našly recept na nádivku s brokolicí, udělaly jsme ji, hezky s dobrým uzeným, a té jsem se doslova mohla užrat. Ovšem po letech recept zapadl bůhví kam a tak jsem letos při pátrání po alternativě narazila na tenhle, který jsme se, i přes drobné úpravy, rozhodly vyzkoušet.

Budete tedy potřebovat 7 housek (nebo rohlíků, nezáleží na tvaru, ale na hmotě), 4 dcl mléka, 4 vejce (oproti původnímu receptu se mi osvědčilo oddělit žloutky od bílků a z těch vyšlehat sníh, který tu nádivku hezky nadýchá), 10 dkg másla (nebo máslového tuku), 1 brokolici (my měli jednu vařenou v páře v mrazáku, ale i tak si myslím, že lepší bude trochu spařená než úplně syrová), 1 červenou papriku (pro hezčí barevný efekt doporučuji půl červené a půl žluté), 40 dkg uzeného masa, zelenou petrželku (případně pažitku nebo jinou zelenou bylinku, co třeba zrovna máte v mrazáku), lžičku muškátového oříšku (kterou zcela vynechávám, protože muškátový oříšek snesu jenom sem tam ve sladkém), sůl, pepř, tuk na vymazání a strouhanku.

Postup je pak prakticky úplně stejný, jako v onom odkazu, housky nebo rohlíky nakrájíme na kostičky a necháme asi pět minut máčet v mléce s rozkvedlanými žloutky, potom přidáme rozpuštěné máslo, na kostičky nakrájené uzené, najemno nakrájenou brokolici a papriku, zvolené zelené bylinky, okořeníme, na závěr zlehka vmícháme sníh z vyšlehaných bílků, nalijeme na vymazaný a vysypaný plech (případně na plech vyložený pečícím papírem) a pečeme na střední teplotu dorůžova. Pokud chcete mít nádivku vyšší, zvolte plech s menší plochou, my ji máme rádi hezky propečenou, takže byla na klasickém velkém.

Můžu říct, že z velkého plechu nám zbyl jeden jediný pruh a zbytek jsme bohapustě sežrali k obědu, protože to bylo něco tak neuvěřitelně dobrého, ne moc mastného nebo těžkého a krásně barevného, že zkrátka nešlo jinak. Můžu tedy jedině doporučit, protože je to vážně žranec. :3