Kyoukai no Kanata

Akihito Kanbara vypadá jako každý obyčejný student druhého ročníku, jenže tak úplně obyčejný není, protože je díky tomu, že je napůl youmu a má schopnost neuvěřitelně rychlé regenerace, prakticky nemrtelný, i když stále cítí bolest (město má totiž, i když o tom běžní smrtelníci samozřejmě nemají ani zdání, i svou duchovní stránku). Jednoho dne pak spatří na střeše školní budovy studentku prvního ročníku Mirai Kuriyamu, která se zcela očividně chystá skočit. A jelikož je Akihito tak trochu víc úchyl na brýle usazené na dívčích nosících, rozhodne se Mirai od sebevražedných úmyslů odradit a brýlatou krásku, která je doslova prototypem jeho úchylky, zachránit ... jenže Mirai ho nečekaně probodne mečem vytvořeným z vlastní krve, poprvé, ale rozhodně ne naposledy. Je totiž posledním žijícím členem klanu lovců youmu, kteří dokážou manipulovat s vlastní krví a díky této "prokleté krevní linii", která je skutečně unikátní, byli vždy obávaní, ale také ostatními lovci stranění. Když Mirai po několika neúspěšných pokusech zjistí, že Akihito opravdu nemůže zemřít a že jsou tedy její pokusy marné, najdou si k sobě cestu a začnou se spolu bavit, Akihito Mirai ukáže, kde ve městě může zpeněžit ulovené youmu a tak si vydělat na živobytí, ale také ji přivede do literárního klubu, jehož je členem, a také ji seznámí s dvěma členy prominentního klanu lovců youmu Nase, který taky vlastní prakticky vše v okolí, na první pohled chladnou Mitsuki a Hiroomim věčně zabaleným v šále, který tak trochu ujíždí na své malé sestřičce. Každý z nich, i když to tak na první pohled nemusí vypadat, má nějaký ten svůj problém a nese si s sebou skutečnost, že vlastně není tak úplně člověk a nakonec s tím bude vždycky sám. Ovšem s příchodem Mirai do města a prakticky od chvíle, kdy se Akihito s Mirai setká, se začíná pomalu projevovat spousta více či méně znepokojivých událostí, blíží se období klidu a je jasné, že něco, co se pomalu objevuje nad obzorem, se dalo do pohybu. Jaký je vlastně skutečný důvod toho, proč Mirai do města přišla? A doopravdy od něj upustila?

Už ani nevím, jak jsem si na to vlastně vzpomněla, ale nejspíš to bude tak, že mě nakopnulo něco na Tumblru, případně na nějakém blogu, a tak jsem se k tomu konečně taky dokopala ... a můžu říct, že jsem jedině ráda. Na tenhle typ supernatural nebo i dark fantasy se totiž vždycky ráda podívám a Kyoukai no Kanata mě vážně bavilo, možná i tím, že mi mimo jiné tak trochu připomínalo Bakemonogatari. Kresba opravdu moc pěkná, grafika, hlavně co se všech těch magičských soubojů týče, doslova vymazlená, Akihito s Hiroomim jsou spolu těžce shipovatelní (zkrátka úchyl duo), ale ani proti Akihitovi a Mirai jsem výjimečně nic neměla a to víte, že slaďáky neberu, a příběh, který postupně nabývá na čím dál větší vážnosti ... za sebe opravdu nemám snad nic, co by mě tam vysloveně štvalo nebo deptalo a co si budeme povídat, to se mi tak často nestává. Takže pokud máte rádi tak trochu not natural věci v reálném světě, směle do toho. :3