Kiseijuu: Sei no Kakuritsu

We are fragile.

We are merely a life form that cannot survive on its own.

So don't bully us.

Sedmnáctiletý student Shinichi Izumi má se svou pravačkou ještě důvěrnější vztah než většina jeho vrstevníků. Jednoho dne se totiž k Zemi potichoučku polehoučku začali snášet Parazité neznámého původu a vydali se hledat své lidské hostitele, kterým by pronikli do mozku, který by pozřeli a tím získali kompletní moc nad ovládáním jejich těl. Shinichi měl to štěstí, že usnul se sluchátky v uších, a tak Parazit, který si ho vybral, nebyl schopen proniknout ušima rovnou k mozku ... a proto se Shinichimu zavrtal do pravé ruky. Ovšem i rozespalý Shinichi, nejspíš hlavně díky instinktu a svému panickému strachu z hmyzu, si ruku stačil kus nad loktem zaškrtit šňůrou od oněch sluchátek, a tak Parazitovi zabránil v další migraci. Shinichi by snad i zůstal přesvědčený o tom, že se mu to všechno jen zdálo, v čemž ho upevnili i rodiče, ovšem když si druhý den jeho ruka doslova dělá co chce a nakonec na něj vykoukne tohle a ještě to na něj začne cosi blekotat, Shinichi s hrůzou zjišťuje, že to asi opravdu nebyl jenom sen. Tento konkrétní Parazit, který se pojmenuje Migi, Shinichimu později, když se díky obrovskému množství knížek v jeho pokoji naučí pořádně mluvit, vysvětlí, že tím, že nebyl schopen dostat se k jeho mozku, vlastně selhal, a musel se tedy spokojit pouze s pozřením jeho ruky, kterou teď plně nahrazuje. Ovšem tato nečekaná symbióza má za následek to, že si jak Parazit, tak jeho hostitel, zachovali své vlastní osobnosti a intelekt, a Migi narozdíl od jiných plně vyvinutých parazitů čerpá potřebné živiny ze Shinichiho organismu bez toho, aby zabíjel a požíral lidi. Jak ale tohle duo, které by snad nemohlo být rozdílnější, postupně naráží na další plně či neplně vyvinuté parazity, oba si uvědomují, že tuhle divnou situaci chtě nechtě musejí přijmout a pokud chtějí přežít, musí spolupracovat. Shinichi se ze všech sil snaží chránit své blízké a lidi celkově, kteří Parazitům slouží pouze jako hostitelé nebo zdroj potravy, a Migi chrání svého hostitele, protože na něm závisí jeho přežití. Oba dva se vzájemně ovlivňují a oba dva se také mění, především Shinichi od okamžiku, kdy se Parazité tragicky dotknou jeho do té doby relativně klidného života podruhé ... otázkou ovšem je, jestli k lepšímu nebo k horšímu. A okolí si začíná všímat, že se něco děje, i když se autority zpočátku snaží celou věc ututlat, aby nevypukla panika kvůli neznámé hrozbě a neznámému novému druhu, stačí neustále se zvyšující počet hrozivých brutálních vražd, za kterými stojí právě krmící se Parazité a kdy z obětí nezůstalo víc než fašírka. Proč a odkud ale vůbec Parazité přišli a co je jejich cílem ... nebo snad, co je jejich účelem? A jak se jim lidé vůbec můžou bránit, když, pokud se jim podařilo získat plnou nadvládu nad tělem svého hostitele, mohou podle libosti přetvářet tvar, měnit identitu a prakticky se tedy, pokud nejsou ve své skutečné formě, nedají poznat? Shinichi s Migim, kteří tak úplně nepatří ani na jednu stranu barikády, by snad mohli být důkazem toho, že soužití lidí a Parazitů by bylo možné, bez žádného dalšího zabíjení.

Nikdy bych neřekla, že by se mi zrovna takové téma mohlo takhle líbit (soudila jsem třeba i podle toho, že jsem doteď neviděla třeba Hvězdnou pěchotu, protože se mi už ze začátku dělalo špatně), ale po těch třech dnech, které jsem s ním strávila, nemůžu jinak než zařadit Kiseijuu k absolutní špičce toho, s čím jsem zatím měla tu čest, protože ve mě zanechalo podobný neuvěřitelně velký dojem jako třeba Zankyou no Terror nebo Psycho-Pass, ba možná ještě o něco větší. Má hodně podobných rysů a témat třeba se Shiki nebo Tokyo Ghoulem, ale přesto je naprosto jiné, a nebojím se říct, že je to úplně jiná liga. Tohle anime, stejně jako první dvě zmiňované, vás donutí přemýšlet a velmi často vám dá pořádnou facku, abyste náhodou přemýšlet nepřestali. Není to jenom krev, jsou to hlavně seriózní filosofická, psychologická, ale také sociologická a environmentální témata, o které tu jde především. A lidé z toho zase jednou v závěru vycházejí jako ta největší prasata, jako viry, které si permanetně otravují a ničí vlastní životní prostředí, místo toho, aby se ho snažily zachovat. Nikdy by mě nenapadlo, že bych si k něčemu, co vypadá jak pofidérní ruka zmutovaná se slimákem, dokázala vytvořit nějaký vztah, ale i slzu jsem kvůli Migimu uronila, protože ... prostě awww, tahle dvojka je zkrátka neuvěřitelně perfektní. :'3 A třeba konkrétně u téhle scény jsem se opravdu nasmála. :D Kresba i animace jsou skvělé, hudba krásně doplňuje všechno, co se děje, a krásně k tomu koresponduje, i ten dubstep se tam opravdu hodil a to není zrovna něco, co bych vyhledávala. Kiseijuu je zkrátka něco, co jednoduše musíte vidět, bez jakýchkoliv vytáček nebo výmluv. Na závěr bych snad ještě chtěla moc poděkovat Pal, u které jsem se o něm v rámci loňské podzimní sezóny dozvěděla, protože je to už několikáté takhle úžasné anime, o kterém jsem se díky ní dozvěděla ... takže mockrát díky za duševní potravu, kterou už několik dní nemůžu dostat z hlavy, jak mi tam pořád hlodá. :)