Zankyou no Terror

It was on a hot summer day that I saw a smile as warm as the sun and a gaze as cold as ice.

Lisa Mishima je středoškolačka, která by nejradši kompletně zmizela ze světa, jednak kvůli problémům doma, ale také kvůli šikaně, se kterou se potýká ve škole. Jednoho horkého letního dne ji však před šikanujícími spolužačkami svým způsobem zachrání dva noví a zcela rozdílní spolužáci. Mezitím se na internetu objevuje video, ve kterém dvě maskované osoby říkající si Sphinx prakticky oznamují bombový útok, čemuž ale samozřejmě nikdo nevěnuje pozornost, protože jak víme, vlogy na netu už dneska může točit pomalu každý magor. Když ale v avízovanou dobu opravdu dojde k masivní explozi, při které ale není nikdo zraněn, město začíná zachvacovat panika a vyšetřovatelé jsou v koncích, protože jedinou stopou vedoucí k identitě teroristů jsou právě videa oznamující každý další útok, videa plná hádanek a šifer, které musí uhádnout, aby mohli útoku zabránit ... a kvůli tomu je také zpět do služby povolán detektiv Shibazaki, kterému se pomalu daří rozluštit nejen hádanky ve videjích, ale také minulost a ne až tak světlou stranu národní politiky související s poválečným nacionalismem, vyloučením ze společnosti, která to způsobila a snaha to všem ukázat, ale na straně druhé přeci jenom také snaha se stát její součástí, důvody, které Sphinx k tomu, co dělají, vedou. Ale zpátky k onomu prvnímu útoku. V ten den se Lisa náhodou přichomýtla tam, kam neměla, a stala se svědkem toho, jak právě jeden z oněch nových spolužáků, ten se sluníčkovým úsměvem, v centru útoku umisťuje nálože. Nine a Twelve, jak se chlapci ve skutečnosti jmenují, ji tedy postaví před volbu, která jí zcela jistě změní celý její dosavadní život - buď zemře nebo se stane jejich komplicem. Lisa, která vidí, že by konečně mohla být k něčemu dobrá, zvolí druhou možnost a začíná tak pronikat do života chlapců, kteří i přes svou rozdílnost vždy stáli sami spolu proti celému světu. Jediný Shibazaki začíná chápat, že Sphinx nejsou běžní teroristé, do celé věci z nějakého důvodu začínají k nelibosti japonské vlády zasahovat Američané a existuje možnost, že Sphinx mají něco společného také s utajeným vloupáním do jaderné elektrárny, ze které zmizelo něco, co může být "jen" plutonium, ale také nemusí. Věci se komplikují a nikdo neví, k čemu to všechno nakonec dospěje.

Četla jsem na něj spoustu pozitivních ohlasů, ale vlastně mě k němu opravdu dovedla recenze od Pal (takže děkuji, žes mě k něčemu tak skvělému přivedla), po jejímž přečtení jsem věděla, že tohle prostě musím vidět ... a jsem opravdu ráda, protože tohle anime, já nevím, mě se jednoduše nedá popsat slovy, protože je opravdu perfektní, perfektní a ještě jednou perfektní. A připomínky ve stylu, že je "morálně odpudivé" a podobně si prosím odpusťte. Ano, je kontroverzní, ano, ukazuje terorismus z pohledu teroristů (ale řeší daleko víc stále aktuálních témat, která jsou také více či méně kontroverzní) a ano, třeba vás donutí trochu přehodnotit pohled a zamyslet se nad tím, že neexistuje jenom jedna pravda, z každého úhlu pohledu ta pravda vypadá jinak, ale přece se po něm hned nepustíte do domácí výroby bomb (takový Hannibal je taky morálně odpudivý, ale nic to nemění na kvalitě seriálu a přece vás nenutí začít jíst lidi, nebo snad ano?) Těch anime, která jsou celá sluníčková, bezkonfliktní a přímočará existuje ohromné množství, ovšem Zankyou no Terror je něco, co se mi vypálilo dovnitř lebky, něco, co mě uchvátilo, asi na podobné úrovni, jako třeba před lety Psycho-Pass. Mám ráda kontroverzní témata, jiné úhly pohledu, symbolismus (tady to bylo antické Řecko) a anime, u kterých musím přemýšlet, a toho všeho jsem se tady dočkala. Backstory mých drahých chlapců, které jsem na konci až opravdu hystericky obrečela (i když jsem hluboko uvnitř věděla, že tohle zkrátka dospěje do tragédie, jinak to snad ani nešlo), byla podle očekávání srdcervoucí, Lisa, ačkoliv mi ze začátku dost pila krev, si nakonec přeci jenom získala nějaké sympatie a detektiv Shibazaki by si klidně zasloužil alespoň trochu víc prostoru. Kresba i grafika je úchvatná (ten jeden záběr na školní chodbu nebo auta jedoucí po ulici byl snad realističtější než fotka, hyperrealita hadr, opravdu), stejně tak i hudba, jak z openingu, tak i z endingu jsem měla doslova husí kůži. Tohle anime vám zkrátka rozvíří myšlenky, dlohou dobu ho nebudete schopni dostat z hlavy a zkrátka ho musíte vidět, opravdu. Za mě rozhodně patří k tomu nejvyššímu vrcholu, s jakým jsem zatím měla tu čest.