Suki na Mono wa Suki Dakara Shou ga Nai!!

Představte si, že je noc, vy si hezky spíte ve svém kolejním pokoji ... a najednou se probudíte a zjistíte, že se po vás plazí úplně cizí kluk, který se vám představí jako Ran, nový spolubydlící a dožaduje se po vás přivolání někoho jménem Yoru. V takové situaci by asi většina lidí reagovala stejně jako Sora Hashiba, který před oním náruživým vetřelcem radši utekl do sprch. Jaké je pak ráno překvapení, když si onen vetřelec z přechozí noci zjevně nepamatuje vůbec nic a představuje se jako Sunao Fujimori, a co víc, prý jsou kamarádi z dětství, což si Sora vůbec nepamatuje. Na druhou stranu, není na tom zas až tolik divného, protože se vrací do školy poté, co se zotavoval z pádu z okna a ze svého přechozího života si nepamatuje téměř nic. To už se ale do celé věci vkládá Matsuri Honjou, který si jakožto kamarád obou dal za cíl, že Soru a Sunaa jednoduše dokope k tomu, aby si k sobě opět našli cestu ... a to tím, že je oba prakticky donutí vstoupit do DO-IT-ALL klubu, kde se z nich stávají vlastně takové holky (v našem případě samozřejmě kluci) pro všechno, nedobrovolně vykonávající jakoukoliv věc, o kterou je kdo požádá. Postupem času se ukazuje, že Ran a Yoru jsou další osobnosti uvnitř Sory a Sunaa a co víc, tihle dva k sobě chovají, na rozdíl od nich, víc než vřelé city, což často přivádí Soru a Sunaa ve chvílích, kdy se vrátí k sobě, protože svá druhá já nedokážou ovládat, do poněkud pikantních situací. Postupem času se ale zdá, že Matsuriho plán vychází a že k sobě konečně začínají opět nacházet cestu, dokonce snad i něco víc ... ale ve vzduchu pořád visí spousta nezodpovězených otázek. Má to, že se Sunao tak náhle objevil, nějakou souvislost se Sorovým tajemným pádem z okna? Co je vlastně tím důvodem, proč si vytvořili další osobnosti? Kdo je doopravdy Sunao? A je to snad jeho úmyslně potlačená a zapomenutá minulost, před čím se to všichni snaží Soru chránit?

A tak jsem se nepředvídatelnými cestami osudu dostala zase k jednomu poměrně staršímu (ono deset let je přeci jenom deset let) shounen-ai, na které jsem se kdysi dávno chystala a pak mi nějak vypadlo z paměti. :'D A líbilo se mi, fakt se mi moc líbilo. Jasně, těch deset let v něm je poznat, ale jakožto člověk, který nemá problém sáhnout po něčem starším jenom proto, že tam není ultramoderní kresba a ultraperfektní animace jako teď, to neberu jako nějaké významné mínus. Sunaa bych v některých chvílích nejradši propleskla, ale hned ho zase objala a v několika okamžicích jsem měla co dělat, aby mi neukápla slza. Ona se totiž ta komedie, občas až groteska, někdy po polovině stočí do docela solidního dramatu a až se věci začnou vysvětlovat, možná, že budete pod stolem hledat popadané čelisti, protože mě osobně ta myšlenka obranného mechanismu v podobě rozštěpení osobnosti, vyrovnání se se strachem vytvořením další identity přijde víc než zajímavá ... a nepopírám, že i poněkud děsivá. Takže, pokud chcete shounen-ai, které není tak úplně tuctové a kde se opravdu nevyskytuje ani jedna ženská postava (přiznávám, že Nanami mě mátl dobrou polovinu, protože sice měl klučičí hlas, ale jinak prostě ve všech ohledech vypadal jako holka), a navrch nemáte předsudky vůči něčemu, co není super novinka, zkuste to. :3