Je tohle láska?
Tohle nemůže být láska!
Ritsu Onodera pracoval v nakladatelství svého otce. Když ale zjistil, že ho většina kolegů považuje za protekčního spratka (čemuž se úporně snaží vyhnout, protože je to hodně daleko od pravdy), rozhodl se odejít a nastoupit do vydavatelství Marukawa ... jako editor shoujo mangy v oddělení Emerald. Ritsu, který se celý život zabýval literaturou, kterou nade vše miluje, z toho samozřejmě není dvakrát odvařený a nemá představu, jak se s takovou prací nad něčím, co kolem něho vždycky šlo obrovským obloukem, bude potýkat. Čas plyne, Ritsu se učí co a jak a pomalu se začíná dostávat do pracovního procesu. Jenže aby toho nebylo málo, zpočátku nemá ani tušení o tom, že jeho šéf Masamune Takano, i když ho nepoznal, vlastně není nikdo cizí. Před deseti lety, ještě ve škole, spolu totiž poté, co se mu Ritsu vyznal, krátce chodili, ale série nešťastných náhod a nedorozumění je rozdělila, proto si Ritsu řekl, že už se nikdy do nikoho nezamiluje. Ovšem jak se říká, stará láska nerezaví, obzvlášť ta první, a tak se Masamune, který Ritsua nepřestal milovat, snaží dát jejich vztah znovu do kupy. A Ritsu, i když nevěří, že by to s ním Masamune myslel vážně, si pořád odmítá přiznat, že je na tom vlastně úplně stejně. Ale tihle dva nejsou jediní, kdo nad shoujo mangou řeší srdeční problémy.
Yoshiyuki Hatori, Ritsuův převážně nenápadný a poměrně tichý kolega, dělá editora mangakovi jménem Chiaki Yoshino (aneb pro tvorbu shoujo mang přeci nemusíte být nutně ženská, i když to o vás kromě vašeho editora nikdo neví), se kterým jsou přátelé už od dětství. Yoshiyuki se o Chiakiho stará, vaří mu a vlastně by pro něj udělal cokoliv, protože ho už hodně dlouhou dobu miluje. Jenže Chiaki je přesně ten trochu natvrdlý typ, který si ničeho takového nevšimne, pokud mu to prostě neřeknete. Navíc je tu ještě Yuu Yanase, Chiakiho pomocník a kamarád, který je do něj samozřejmě taky zakoukaný, a tak mezi oběma kohouty na jednom smetišti (i přes Chiakiho samozřejmé nechápání) panuje silná nevraživost, Yoshiyuki je totiž poněkud žárlivý a trošičku majetnický.
A aby těch velmi křehkých vztahů ještě nebylo málo, máme tu dalšího Ritsuova kolegu editora, třicetiletého Shoutu Kisu, kterého na ostatních přitahuje výhradně vzhled a který právě chodí velmi nenápadně očumovat do knihkupectví jednoho pohledného prodavače. Ano, chodí ho jenom očumovat, protože všechny jeho pokusy o vztah skončily ještě dříve, než začaly (tedy v posteli), což Shouta připisuje tomu, že není schopen se opravdu zamilovat. Jenže tomu náhoda tak chtěla, že se s Kou Yukinou, jak se onen Adonis jmenuje, setkal a zjistil, že mu taky není tak úplně lhostejný. Mohla by to snad být opravdu láska?
Před pár lety jsem se Simčou na koleji viděla první dva díly a došla jsem k závěru, že je to na mě až moc sladké a myšlenku na dokoukání jsem opustila (a přesně z toho důvodu jsem doteď neviděla Junjou Romanticu a další, ano, vážení, přiznávám to) ... a kromě toho mi Ritsu ze začátku strašně připomínal žábu. :'D Když ale v osobním životě a reálném světě obecně se zase začaly věci srát, bylo mi jasné, že přesně něco takového potřebuji, abych na to nemusela myslet a mohla na realitu zase jednou zapomenout ... a v tomhle ohledu to svůj smysl splnilo dokonale. Hezky jsem si óchala a áchala, sem tam nadávala chlapcům do slepých blbů a i na kresbu jsem si nakonec zvykla. Takže bych to shrnula tak, že pokud máte náladu na něco slaďoučkého s propletenými vztahy na té úrovni, že by se za to nemusela stydět ani leckterá latinskoamerická telenovela, směle do toho. Tedy, pokud ještě vůbec existuje někdo jako já, kdo to ještě neviděl. ^^"
Komentáře
Okomentovat
Moc mi tady nemaluj, okomentuj a upaluj! 🎀