Black Rock Shooter

Malý ptáček navštívil spoustu různých světů a do svých křídel nasával jejich barvy, až se stala krásně duhovými. Ale malý ptáček si přál dál cestovat do dalších světů a nasával do sebe další barvy, až se začaly míchat, jeho křídla začala těžknout a černat a malý ptáček zemřel.

Mato Kuroi spolu s kamarádkou Yuu nastupuje na střední školu a zjišťuje, že spolu s ní je ve třídě zamlklá dívka s brýlemi, která jí hned na první pohled padne do oka. Mato se nakonec s Yomi Takanashi, jak se dívka jmenuje, povede dát do řeči, i díky společnému zájmu týkající se knížky o malém ptáčkovi a barvách. Přesto je však zřejmé, že Yomi z nějakého důvodu nechce, aby se s ní Mato sblížila a jak se ukazuje, tím důvodem je je dívka jménem Kagari, která chce mít Yomi jen pro sebe a Yomi jí z nějakého důvodu veškeré citové vydírání trpí. Jenže Mato se nechce vzdát tak lehce. V jiném, mnohem temnějším světě, se zatím Black Rock Shooter pokouší osvobodit Dead Mastera a bojuje s novou bojovnicí, až nápadně připomínající Kagari. Věci se vyřeší a Mato se s Yomi se nakonec povede spřátelit, jenže je tu Yuu a Yomi si začíná připadat odstrčená, nepotřebná, zbytečná ... a vše se opět začíná vyhrocovat. Ovšem nejsou to jenom Mato a Yomi, kdo potřebuje vyřešit své problémy, na stejné vlně se nachází spousta dalších děvčat, a i proto je tu školní poradkyně Saya, která vám s úsměvem na tváři uvaří kávu, popovídá si s vámi a poradí vám, jak se vašich problémů zbavit nebo jak si aspoň ulehčit, aby vás tolik nebolely ... ale je to pravý záměr? V druhém světě pak stále zuří boj, který teď ovšem má mnohem víc účastníků a jak to tak vypadá, v obou světech se schyluje k něčemu nepěknému, pokud tomu někdo nezabrání. Je ale skutečně správné chtít, aby za nás naši vlastní bolest odnesl někdo jiný?

Ačkoliv je o mě známé, že ke sluchátkolidem alias Vocaloidům jsem nikdy nepřilnula a po jejich nechvalně proslulém dvouhodinovém kvílení o benzenu v rámci nočního promítání před lety na Geetaconu by se dalo říct, že je dost nesnáším, Black Rock Shooter jsem asi před čtyřmi lety viděla jako ono skoro hodinové OVAčko, které mě opravdu zaujalo, a proto jsem se chtěla podívat i na anime, protože na nějaký rozvoj dějové linky bylo zkrátka moc krátké. Co se grafiky týče, ta zůstala naprosto bombová, hlavně tedy, co se druhého bojujícího světa týče. Musím přiznat, že kresba postav se mi líbila víc právě v OVAčku, tady mi přišly až moc zjednodušené a nevystínované, ale zvykla jsem si. Moc se mi líbila také rozvedená zápletka a myšlenka utíkání před nepříjemnými věcmi z reality do vlastních vymyšlených světů a myšlenka, že to, co se stane v jednom světě, se nějak projeví i v tom druhém, které mi v jistém směru hodně připomněly Sucker Punch, který mám opravdu ráda. Vlastně bych mohla říct, že je to opravdu zajímavě nastíněná sonda do pubertální holčičí mysli hodná aspoň chvilkového zamyšlení. Také hudba se mi moc líbila, hlavně pak tedy v tom nejepičtějším momentu závěrečného dílu. :3 Ale přes ten upištěný opening z již zmiňovaného důvodu nejsem schopná se přenést, pardon. :'D Stručně řečeno, nečekala jsem od Black Rock Shooter zázraky, ale o to víc jsem byla nakonec mile překvapena. :)