Ookami Kakushi

Jedna - nejsou to bohové ani lidé,

skrývají své pravé podoby.

Dva - ti, co porušili pravidla, spadli z nebes a stali se démony.

Bohové nečisté očistí velkou kosou, stanou se noční rosou.

Hiroshi Kuzumi se spolu s mladší sestrou Manou a otcem stěhuje nikoliv do Hinamizawy nebo Sotoby, nýbrž do malebného městečka Jouga, doslova ukrytého mezi horami a lesy, příhodně rozděleného protékající řekou na starou a novou část, jejichž obyvatelé mezi sebou údajně nemají zrovna nejvřelejší vztahy, a navíc plného keříků s ovocem Hassaku, což je vlastně něco jako kyselejší mandarinka nebo pomeranč a které je pro Jougu tak typické, že má dokonce svůj vlastní festival. Prakticky ihned po příjezdu se seznámí s energickou sousedkou a zároveň spolužačkou jménem Isuzu Tsumuhana, která k němu od první chvíle projevuje víc než vřelou náklonnost a doslova se mu pověsí na paty. Hiroshi je z toho poněkud nesvůj, protože ho s obrovským nadšením a sympatiemi přijímá i celá jeho třída ... tedy, skoro celá. Isuzina nejlepší kamarádka Kaname, která se do Jougy přistěhovala jenom pár měsíců před Hiroshim, se s ním také začíná kamarádit, ovšem jak podotýká, nechápe, v čem tkví jeho kouzlo, které tak bere všechny ostatní. Ve třídě je však ještě někdo, kdo z Hiroshiho příchodu není celý paf. Vážná a dalo by se říct až chladná Nemuru Kushinada, ze které mají ostatní bůhvíproč obrovský respekt, Hiroshimu hned na začátek sdělí, že do města nepatří a že je celá jeho existence zbytečná. Jelikož je Hiroshiho tatík spisovatel soustředící se na tajemné historky a podobné věci, Hiroshi se brzy dovídá o místní legendě točící se kolem údajné existence unikátního druhu vlka a uctívání vlčích bohů, které z legendy vychází. Krátce poté, co se rodina Kuzumi přistěhuje, se však začnou ztrácet lidé. Hiroshimu se odbývání místních s náhlým přestěhováním nějak nechce líbit a když je jednoho večera náhodně stane svědkem děsivého incidentu, při kterém tajemná dívka s obrovskou kosou doslova rozseká člověka, který se navíc choval opravdu divně, je mu jasné, že pod idylickým povrchem Jougy se skrývá něco daleko temnějšího a děsivějšího. Co když na té legendě o unikátním místním druhu vlka něco bude ... a co když se jedná o opravdu velmi unikátní druh, když jeho údajné rozměry dost dobře odpovídají průměrnému člověku?

Kdybych měla Ookami Kakushi k něčemu přirovnat, sáhla bych po Higurashi no Naku Koro ni, Shiki nebo Another, z každého ze zmiňovaných anime by se v něm dalo něco najít. Ale vzhledem k tomu, že právě tato anime patří k mým hodně oblíbeným, není tajemstvím, že tohle byl právě ten důvod, proč jsem po Ookami Kakushi sáhla. Sice až teď, protože pokud si dobře pamatuji, poprvé jsem na něj narazila ještě u Mao (u které teď už ani nevím, kde je jí vlastně konec) a to už bude dobrých šest nebo možná i víc let zpátky, ale přece. A rozhodně jsem nebyla zklamaná. Příběh byl zajímavý a opravdu se mi líbilo, že po pomalejších úvodních dílech anime nabralo hodně rychlý spád a udrželo si ho až do konce. Kresba je nádherná, a to tradičně hlavně co se prostředí týče, u postav mi trošičku vadilo to, že vzhledem k tomu, jak nízko měly na hlavě umístěná očička, trošičku vypadali jako hydrocefalus, ale v průběhu sledování jsem si na to celkem zvykla. :'D Taky hudba je krásná, a to i s openingem a endingem, které se hodí a nijak nevyrušují (v tomhle ohledu si vždycky vzpomenu na kombinaci Death Note a Maximum the Hormone ... a prostě ne-e ^^"). Pokud se vám líbila mnou na začátku zmiňovaná anime, rozhodně si Ookami Kakushi nenechte ujít, určitě se vám bude líbit taky. ;)