AkiCon 2013 aneb (ne)máme právo ležet

Tak jo, jsem zpátky. A moc ráda bych, stejně jako poslední tři roky nazpátek, vedla report v onom bezvýhradně pozitivním duchu, jenže letos to takhle jednoduše prostě nejde (ﾟｰﾟ;

Na pražské hlavní nádraží jsme s Kyoko v pátek dorazily vlivem zpoždění rychlíku (kterému se ještě v tom posledním tunelu před hlavákem za plné rychlosti otevřely dveře zrovna v okamžiku, kdy u nich stála liška ověšená zavazadly jak vánoční stromeček, totálně paralyzovaná a neschopná se hnout, což mělo za následek, že měla ještě minimálně čtvrt hodinu jazzové ručičky hraničící s Parkinsonem a nohy jak ze želé x__O) někdy kolem tři čtvrtě na tři. Tam jsme si vyzvedly Rišu, která už v Praze byla a tradičně metrem a pěškobusem někdy po čtvrt na čtyři dorazily k Zahradě, kde už pár skupinek lidí bylo, tak jsme se začlenily do pomalu se formující fronty, kde jsem Marionette aka Meridě ošahala pravý liščí ocas ヽ(；▽；)ノ A tady přichází ke slovu první mínus. Nemám nic proti čekání, fakt ne. Ovšem když je vám řečeno "za chvilku" a z chvilky je další hodina, kdy už mělo být zahájení a kdy už vám odumírá úplně všechno, tak pardon, ale to už člověka celkem oprávněně hodně vytočí. Na druhou stranu nehodlám ospravedlňovat ty idioty, kteří se tam začali cpát jako ta hovada, sama jsem strávila notnou chvilku namáčknutá na dveřích bez toho, aniž bych se jakkoliv hnula vlastní vůlí, semletá davem. Idjits, idjits everywhere.

Každopádně, nějak jsme se nakonec dovnitř dostaly (urvala jsem svou placku s fešnou ženou zákona) a k naší velké radosti si opět hodily věci do okobercovaného rožku, kde jsme měly hlavní stan i vloni. Jenže jak se říká, nechval dne před večerem ... ale o tom až za chvíli. Vzhledem ke vzrůstající všeobecné nasranosti jsme se vykašlaly na pár věcí, na které jsme v pátek chtěly jít, zašly jsme do Lidlu (a já předvedla ukázkový zděšený úprk před růžovým stvořením), Kyoko nahodila Kaname a v našem koutku jsme jen tak povídaly, ještě s Artem, Yume s přítelem a Simčou s Honzou, kteří dorazili, a taky kawayovali s tou flufatou čepicí, kterou ode mě vloni Rišu dostala k Vánocům. A taky se ke mě přihlásily Skullka s Lillit v suprových Makai Ouji cosplayích jakožto Sytry a William :3 Nakonec jsme se vydaly aspoň na přednášku Bara kontra yaoi. A potom teprve začala ta pravá sranda (a zároveň mínus číslo dvě). Jednou z věcí, které jsem na AkiConu za ty čtyři roky, co na něj jezdím, měla vážně ráda, bylo to, že nikdo neřešil, kde si kdo nakonec ustele, pokud vysloveně nepřekáží provozu. Nejdřív nám bylo řečeno, že se na chodbě nespí, ale věci si nahoře klidně nechat můžeme, posléze i to, že v onom rožku, který nikomu a ničemu nepřekáží, můžeme zůstat. V závěru jsme byly vykopnuty i s věcmi a starejte se. Tělocvična nacpaná, velký sál nacpaný, všechno nacpané. Ou jé. Nakonec jsme byly odkázány do karaoke místnosti s tím, že tam je ještě místo a v jednu hodinu to tam končí. Ano, místo tam bylo, ovšem kdyby Kyoko vyjící osazenstvo nevykázala s tím, že bychom se v ty dvě hodiny celkem rády vyspaly, nikdo by ani nevěděl, že tam ještě pořád jsou. To, že tam během noci pořád zvonil mobil, ve čtvrt na osm někdo přišel neuvěřitelně tiše vysypat koš a celkově tam pořád někdo lezl a hrozně se divil, že tam spí lidi (nevím, jak vy, ale já v noci běžně stepuji nebo paličkuji krajku, fakt že jo), bych víc nerozváděla. Naštvaná jsem byla solidně, ale aspoň něco málo jsem naspala, pokud jsem zrovna nedávala pozor, jestli na mě někdo nešlápne.

Ani nevím, v kolik hodin jsme se v sobotu ráno vykolébaly. Vím to, že jsme šly na Chodov najít bankomat (a stejnak jsem pak jako Rišunčin osobní bankomat sloužila po většinu času já ... ne že by to mé tak trochu majetnické over-protective control freak stránce vadilo >;3) a do Lidlu pro snídani, po jejím spořádáním v šatnách, ze kterých jsme si udělaly hlavní stan tentokrát, Kyoko nahodila svůj ubercool bittersweet loli obleček, já nahodila Kyočinu červenou paruku alá Ariel, uši a ocas (které jsem měla už v pátek) a navrch ještě trochu zvětšovací zelené čočky, které ze mě udělaly ultimátního kawaye :D (tímto Kyoko děkuji za částečně očekávané a částečně neočekávané zapůjčení všech rekvizit). Někdy v té době mi v zorném poli proběhla Katniss a tak jsem šla na Hanyuu vybafnout :D V půl jedenácté jsme se vydaly na AJ-DO-RU, které bylo v některých případech dechberoucí a v některých naopak dosti pozoruhodné. Potom jsme se zase chvíli kempily v šatně, staly se svědky a částečně i spolupachateli přeměny jistého pána v princeznu spolu se slečnami v opravdu úžasných cosplayích Mayoji Hachikuji a Hitagi Senjougahary z Bakemonogatari a ještě úžasnějším cosplayem Flandre Scarlet z Touhou Project, která ze mě se svými promakanými křídly zeleným krystalem udělala Simíka, popovídala jsem si s tou mrchou Hanyuu, která mě točila a díky ní jsem poprvé na vlastní kůži poznala, jaké to je, když vám někdo sahá na ocas, vyfotila se s ní i s Luci, jejíž kostplay (ano, je to tak úmyslně) Mrtvé nevěsty jednoduše neměl chybu :3 Na druhou hodinu jsme se vydaly na DC comics: Young Just Us a zůstaly na Nej ... ecchi, které podle očekávání nezklamalo. Dalším bodem byla Cosplay soutěž, kde se při vstupu opět ukázala demence některých návštěvníků (při čekání mi ovšem jedna slečna v cosplayi - pokud se nepletu - Suigintou z Rozen Maiden udělala ohromnou radost tím, že poznala Samulet na mém krku a nadšeně vykřikla Supernatural :'3), ale kde jsem se opravdu pobavila a od srdce zasmála, za což mohla především ta kraví spermie (to nechcete, opravdu ne :D). Následující Anime archeologie mi pak dala typ na spoustu kvalitních starších anime, až se někdy budu hodně nudit. Na Vyhlášení soutěží jsme vlastně zůstaly jen tak ze zvědavosti a Rišu byla dokonce vylosována jako šťastný výherce 200 AkiBonů :) Chtěly jsme jít ještě na Yaoi pairings ... everywhere, ale po zkušenostech z předchozí noci jsme nakonec od půl jedenácté stepovaly před Dílnou, abychom si stihly zabrat flek na spaní. Dobrá věc se podařila, hrubá síla zvítězila a na to, jak jsme se natlemily před usnutím, jsme ani nemusely nic chlastat 8D

Nevím, v kolik jsem se v neděli vyhrabala, jistě však vím to, že mi žaludek dával dost jasně najevo, že mě z nějakého důvodu nemá rád, a tak jsem radši ani nesnídala, když už jsem ani nevečeřela (a byla šťastná, že na mě nezbyl jeden z těch hobitích záchodů, protože to už bych asi nevstala, jak se mi motala hlava :'D) Kyoko nahodila Kaname, Rišu Sousukeho, já posloužila jako záložní fotograf a venku jim udělala pár fotek, neb Fotoateliér vážně nevypadal, že by chtěl v avízovaný čas začít, a v jistou chvíli měla hodně nepříjemný pocit, že to zas všechno ještě na poslední chvíli půjde do hajzlu stejně jako vloni, ale díkybohu se tak nestalo. Při honu za uplatněním výhry jsem uchvátila placku s Doktorem a Masterem, se Sherlockem a Johnem a ultimátní Property protected by Winchester, kterou má nakonec i Rišu, i když jsem jí ji doslova vyfoukla před nosem >:3 Kolem poledne si holky sbalily věci a o něco později jsme pomalu vyrazily ještě do Lidlu a pak k metru, absolvovaly vysoce adrenalinovou jízdu náhradním autobusem z Chodova na Kačerov (vážně, existuje v Praze vůbec nějaká rovná silnice?), odtud metrem na hlavák a z něj pak v půl druhé rychlíkem.

Kdybych to měla shrnout, tenhle AkiCon mě ve spoustě věcí nechci říct zklamal, ale spíš naštval. Jednoduše jsem měla pocit, že na dřívějších ročnících to zkrátka fungovalo líp. Na druhou stranu to byly tři dny strávené s lidmi, na které zkrátka nedám dopustit a díky kterým jsem si letos nepřipadala jako debil, a i s lidmi, se kterými mám většinu času možnost komunikovat pouze prostřednictvím internetu. Taky bych chtěla holkám moc a moc poděkovat za všechny ty úžasné liščí i neliščí dárky k narozeninám :3 I když se momentálně nemůžu dočkat jedině toho, až se vyspím na něčem měkkém :'D