Z plných plic aneb Anime Jikan Day Party 2013

Můžu říct, že zapomenutí na reál bylo víc než úspěšné, sice mi už teď solidně odcházejí hlasivky a zítra asi nebudu mluvit, ale koho to štve, že :D

Laskaví rodiče mě a Kyoko hodili ráno na nádraží, kde jsme se před devátou nalodily do rychlíku do kupéčka k Rišu, v Ústí jsme pak přelezly do druhého rychlíku, který nás kolem půl desáté dovezl až do Děčína. Došly jsme do DDM, zaplatily desátek, dostaly náramek a hned jsme si u Anifetu prohrábly placky, dokud ještě byly. Do jedenácti jsme tak nějak trollily střídavě vevnitř i venku.

"Myslíš, že když si stoupneš před zrcadlo a řekneš třikrát za sebou jméno růžového stvoření, tak se za tebou objeví?"

"Půjdem si na AkiConu pro autogram a pak ho střelíme na eBayi!"

"Najednou mám obrovskou chuť vybrat tu všechny SnK plakáty a začít je prodávat."

Pak jsme se vydaly na přednášku Kůzlátka o otaku (nebo spíš "otaku"? :D), kde jsem narazila na Adiiru a jednonohou Mesu, které jsem se podepsala na sádru (můj první autogram, yay!) Jelikož nás přepadnul soudruh hlad, s Kyoko jsme si šly pro Jackieho Chana alias párek v rohlíku se sýrem (prostě párek Jackieho Chana, přeberte si to jak chcete :D), Kyoko si pak šla ještě pro Gejšu kuří polívku a já si při té příležitosti s Rišu dala ještě Rainbow Dash, což byl duhový muffin (na Cupcakes jsem během dne vzpomněla opravdu nespočetněkrát), chvíli jsme poseděly v přízemí s Kůzlátkem a jejími resinovými dětičkami, pak jsme se vydaly pro zásoby do Adalberta (rozumějte Alberta) a od doby, co jsme se vrátily, což bylo od nějakých dvou hodin, až do šesti jsme s výjimkou jedné menší pauzičky dřepěly v kuchyňce na karaoke, kde s námi notnou dobu byly i právě Adiira s Mesu, a hulákaly všechno možné, High School Musical počínaje, Barbie Girl, Eye of the Tiger a Heat of the Moment pokračuje a Bohemian Rhapsody (kterou jsme si daly s Rišu a která byla jen tak mimochodem vážně epická :D) konče. Proto ty vyřvané hlasivky, neb se Saku dlouho nevytahovala tím, že (snad) umí zpívat ^^; V šest jsme pak vyrazily na nádraží, notnou dobu šílely kvůli zpoždění rychlíků, ale ten v Ústí jsme nakonec stihly přesně, Rišu pokračovala dál a my s Kyoko vystoupily v Teplicích.

Kdybych to měla shrnout, tak i přesto, že jsem včera byla v hodně divném stavu, dnešek jsem si hrozně moc užila, s lidmi, na které nedám dopustit, a doufám, že mi to dnešní nabití optimismem aspoň chvíli vydrží :3