Naruto

Bylo nebylo, před dvanácti lety zaútočil na jednu ze skrytých ninjovských vesnic - Konohu neboli Listovou, devítiocasý liščí démon Kyuubi. Pokud znáte verzi pohádky o Ptáku Ohniváku, kde vystupuje Liška Ryška, která "mocným ocasem smetala hory ... nebo údolí ... nebo co už to vlastně bylo", tak něco podobného, jen si to vynásobte devětkrát. Démonovi se podařilo téměř celou vesnici srovnat se zemí, než se mu postavil hrdina na bílém koni, totiž Čtvrý Hokage. Ani on ho nedokázal zabít, ale přišel s geniálním plánem a naší lištičku zapečetil do právě narozeného miminka. Tím miminkem byl, velmi nečekaně, Naruto Uzumaki. Dvanáct let uteklo jako voda, Naruto nám vyrostl a o tom, co v sobě nedobrovolně nosí, nemá ani páru. To se ovšem nedá říct o ostatních vesničanech, kteří v něm stále vidí tu zrůdu, která zničila domovy a pozabíjela příbuzné. Z toho vyplývá, že Narutovo dětství není zrovna dvakrát veselé. Jelikož na něj všichni kašlou a on je pořád sám, bez přátel i bez rodiny, tak je zkrátka jako osina v zadku a neustále dělá hovadiny, aby na sebe upoutal pozornost, což mu ale moc nepomáhá, protože se mu daří akorát tak ještě víc lidí naštvat (pokud to náhodou vypadá, že ho nemám ráda, tak bingo, ano, řadím ho do kategorie otravných hyperaktivních shotů, které zkrátka nemůžu vystát a i s tím jeho Dattebayo! bych ho s ohromnou chutí pořádně nakopala do zadku >:D). Jediný, kdo Naruta jakž takž bere, je Iruka, jeho učitel z Akademie, který v Narutovi vidí sám sebe, když byl malý. I když je Naruto navíc ještě totální lempl, kterému se jako jedinému už poněkolikáté nepovedlo ani dokončit Akademii, nakonec se mu to díky Irukovi podaří a tím udělá první krůček ke splnění svého snu - stát se nejmocnějším a nejvážnějším Hokage. Ovšem opravdu jenom malinkatý krůček, protože tím, že zvládl Akademii, se dostal na nejnižší možnou úroveň, byl zařazen do týmu spolu se Sasukem, posledním členem klanu Uchiha, který žije jen pro pomstu, Naruto ho považuje za svého největšího rivala a co víc, jede po něm naprostá většina holek, včetně Sakury, poslední členky týmu, do které je Naruto zabouchnutý až po uši; navíc si musí zvyknout na nového učitele, jehož přístup je tak trochu víc specifický. V této sestavě pak plní nejrůznější, často dost nebezpečné mise, a snaží se posunout na další úroveň, blíž ke svým vlastním snům a cílům.

Tohle jste nečekali, co? :D Víte, já to beru tak, že valná většina otaku na Narutovi buď přímo začínala, nebo byl jedním z prvních, i vzhledem k tomu, že byl jedním z anime v ČR docela dost rozšířených. Někteří u něj zůstali, někteří se posunuli dál. A z některých se stal extrém známý pod termínem Narutard, vyznačující se neustálým taháním ninja čelenky, všemožných těch zbraňovitých serepetiček a tím, že se neustále marně snaží naklonovat (ale no ták, trochu ironie a rejpání snad přežijete, ne). Ano, jednu dobu jsem Naruta celkem dost žrala, však mám po Sakuře taky polovinu své přezdívky (kamenujte mě, ale jo, mám ji ráda), doteď uloženou spoustu hezkých skladeb ze soundtracku a dokonce i figurky týmu 7 (s velkou oblibou jsem věšela Sasukeho za nohu z poličky, ale pššt), ovšem v průběhu let jsem se dostala ke spoustě, podle mého názoru, daleko lepších anime, měla jsem možnost rozšířit si obzory a zkrátka se posunout dál. Netvrdím, že je Naruto odpad, to ne, jen je na můj vkus šíleně zkomercializovaný, je pomalu všude a spousta lidí ho bere jako naprostý vrchol japonské anime tvorby, jako by jiná anime kromě něj ani neexistovala. A to mě štve. O tom, že je v podstatě nekonečné, už ani nemluvě.